Naše příroda, ročník 2008, číslo 3

Jeskyně, kde nenajdete krápníky. Pestrobarevné skalní stěny jsou však pastvou pro oči. Díky krkolomným kamenným schodištím lze shlédnout unikátní přírodní památku uvnitř Pacovy hory nedaleko Chýnova u Tábora. Jeskynní bludiště má i svůj podzemní tok a jezero, s podvodními prostorami, které nebyly zcela prozkoumány. Chýnovská jeskyně byla jako první zpřístupněna veřejnosti a váže se k ní bohatá historie.

Sestup do hlubin Pacovy hory

Text a foto: Petr Zajíček

V létě roku 1863 zapadlo při práci ve vápencovém lomu skalníkovi Vojtěchu Rytířovi kladivo do skalní rozsedliny. Když se jej vydal hledat, objevil rozšiřující se podzemní chodbu upadající do hloubky. Za objevitele Chýnovské jeskyně se však považuje dozorce nad vápnem Jan Strnad, který společně se dvěma skalníky jako první sestoupil do skalní rozsedliny a jeskyni prozkoumal. Ještě téhož roku byly dostupné prostory jeskyně zmapovány a zdokumentovány. Z této doby se zachovaly půvabné rytiny z průzkumu jeskyně. Za dva roky po objevu začal v jeskyníchpracovat rolník Josef Rothbauer, který rozšířil některé části a do strmých partií umístil žebříky. V roce 1868 si Chýnovskou jeskyni prohlédli první návštěvníci. Josef Rothbauer a jeho vnuk Václav se zasloužili o další objevy a úpravy. Žebříky nahradilo kamenné schodiště a od roku 1952 má jeskyně elektrické osvětlení. Chýnovská jeskyně pak prodělala několik etap rekonstrukcí prohlídkové trasy. Poslední z nich v letech 2006–2007 dala jeskyním vysokou estetickou úroveň, přičemž byl zachován původní ráz prohlídkové trasy – dřevěná zábradlí a kamenná schodiště. Zároveň byly zpřístupněny její nové části. Jeskyně byly vytvořeny ve vrstvách krystalických vápenců (mramorů) a amfi bolitů korozní a erozní činností vod. Bohatá stavba geologického podloží dala skalním stěnám v jeskyni pestrou a barevnou strukturu a celá oblast je významná výskytem řady zajímavých minerálů – záhněda, opál, chalcedon, palygorskit, tremolit. Jeskynní systém pod Pacovou horou tvoří převážně souběžné chodby v několika výškových úrovních. Celková délka chodeb je přibližně 1 400 metrů s výškovým rozpětím 74 metrů. Téměř čtvrtina prostor je pod vodou za tzv. Homolovým jezírkem, které je podzemní vyvěračkou. Rozsáhlé podvodní prostory byly objeveny v 80. letech 20. století při speleo potápěčském průzkumu, kdy se badatelé dostali do hloubky 45 metrů a vzdálenosti 130 metrů proti proudu podzemního toku. Zatopené prostory zatím nejsou zcela prozkoumány.

Homolovo jezírko. Foto Petr Zajíček

U vchodu do jeskyně upoutá vytesaný letopočet, který zaznamenává rok objevu. Strmým kamenným schodištěm postupně sestupujeme Vstupní a Schwarzenberskou chodbou. Kolem skalní dutiny nazývané Chlebová pec přicházíme k prvnímu zastavení na prohlídkové trase – Žižkově střelbě. Tato prostora dostala název podle sférických prohlubní ve stěnách, které připomínají otvory po dělových koulích. Dále pokračujeme do dominanty jeskyně, Kaple sv. Vojtěcha. Ve stěně kaple je kovový kříž, který nahradil původní dřevěný kříž umístěný zde kustody Zemského muzea v Praze při jejich prvním průzkumu jeskyně. V hloubce 51 metrů pod povrchem, což je nejnižší místo prohlídky, vidíme aktivní podzemní tok s jezírky a ve stěně také tzv. Purkyňovo oko, které je přírodní hříčkou pestrého horninového složení. Při výstupu procházíme kolem Dračí hlavy a Ohniště čarodějnic do nově zpřístupněných částí, jimž dominuje pohled do Malé kaple. Uměle proraženou štolou se dostaneme zpět na povrch. Národní přírodní památka Chýnovská jeskyně je pozoruhodnou jeskyní, kde každoročně přezimuje několik druhů netopýrů. Netopýr řasnatý zde má největší přirozené zimoviště v Evropě. Stejně jako dalších 13 zpřístupněných objektů je i Chýnovská jeskyně v péči Správy jeskyní České republiky.

Kaple sv. Vojtěcha. Foto Petr Zajíček