Naše příroda, ročník 2010, číslo 4

Anetu Langerovou jsme v polovině července vyzpovídali na Kunětické hoře, v rámci hudebního festivalu České hrady.cz, který je zaměřen na zviditelnění našich historických památek.

---

Do přírody s Anetou Langerovou

Aneto, jak budeš trávit letošní léto?

Na klasickou týdenní dovolenou to u mě nevypadá. Vždycky někam odjedu spíš ve všední dny, a to buď za přírodou, nebo třeba na nějakou výstavu do zahraničí.

Byla jsi někdy na vandru v přírodě?

Na čundru jsem v životě nebyla, ale určitě to musí být super. Teď jsem se přestěhovala, mám skvělou velkou terasu, protože myslím, že terasa je základ každého dobrého bytu. Každou noc tak spím pod širákem.

Jak vzpomínáš na své pěvecké začátky?

Vzpomínám na ně s velkým úsměvem, protože nejdřív jsem začala hrát na klavír, potom na kytaru a teprve postupně jsem začala zpívat. Nejprve samozřejmě doma s mámou a sestrou, to jsou taky hudebnice, a myslím, že jsem si tam našla hodně věcí, ze kterých nyní vycházím. Byla jsem vychovaná na písničkách Marty Kubišové a Evy Olmerové, takže pro mě je to základní kámen, který ve mně sedí a ze kterého se snažím vycházet, protože těm ženským se nedá nevěřit (smích). Podobného výrazu se snažím docílit, samozřejmě svým vlastním způsobem.

Tvou úspěšnou životní cestu nastartovala soutěž Superstar. Jak bys s odstupem toto období zhodnotila?

Hodnotím ho samozřejmě pozitivně, protože ještě pořád existuju, což je dobře a doufám, že to bude pokračovat. Jediné, čeho se chci zbavit, je ostych. Soutěž mě zavedla do izolace a to otvírání se je samozřejmě dlouhodobý proces, doufám, že nad tím nebudu přemýšlet tolik jako doteď.

Za poměrně krátkou dobu jsi získala řadu ocenění. Kterého si ceníš úplně nejvíc?

Ohledně cen se nedá přesně říct, která je nejlepší a nejdůležitější, protože jedna je vždycky od odborníků, jiná zase od posluchačů a myslím si, že muzika se dělá hlavně pro lidi, takže od nich jsou ceny asi nejhezčí. Ale zároveň i od odborníků je to vlastně potěšující, když má muzikant prostě možnost říct, že někdo jeho práci ocenil. Cen bylo spousta a nedokážu vybrat jen jednu.

Můžeš zhodnotit tvé nedávné Aneta tour?

Abych to shrnula, myslím si, že proběhlo velmi dobře. Vsadila jsem na to, že budu civilní obyčejný člověk, protože v této poloze se mi zpívá nejlíp a myslím si, že v tom je moje největší síla. Lidi to ocenili a všude byla moc hezká atmosféra, na kterou ráda vzpomínám a dokonce se mi po ní velmi stýská… Hurá na další turné!

Připravuješ v budoucnu spolupráci ve smyslu společné desky nebo skladby s nějakou pěveckou osobností?

Natočit desku s někým jiným zatím neplánuji, ale každopádně mě baví spolupracovat třeba s Katkou Knechtovou. Je velice zajímavé pracovat s člověkem, který dělá to samé, a tím pádem i prožívá totéž a zážitek je kolektivní. Doufám, že do budoucna bude více takových projektů.

Čemu se věnuješ, když zrovna nepracuješ?

Momentálně mě nadchlo focení. Taky sportuju… vlastně to bych lhala, ale vždycky jsem ráda sportovala. Doufám, že se k tomu vrátím. Ale jezdím často na lyže. To je vlastně takový můj celoroční koníček, protože když je teplo, jezdím na ledovce. Jinak se setkávám s rodinou a s přáteli.

Jak se díváš na aktuální problémy přírody, např. na stále častější přírodní katastrofy?

Člověk nemůže nikdy vědět, čím vším to může být způsobeno, samozřejmě do určité míry to může být sama příroda, která se nějakým způsobem vyvíjí, ale také si myslím, že na tom máme svoji zásluhu a nejsem úplný optimista. Myslím si, že katastrofy budou a vždycky byly, ale přesto bychom mohli pomoci.

Jaké máš vzpomínky na studentský život?

Já jsem studentský život vlastně nezažila, protože už jsem v sedmnácti vpadla do tady toho kolotoče a teď si začínám teprve užívat, když potkávám lidi svého věku a nějak se s nimi bavím. A bavím se hezky.

Známé jsou tvé charitativní aktivity, zejména podpora nadace Světluška, méně se už ale mluví o tvé podpoře různých projektů v oblasti ochrany přírody. Které to jsou a jak ses k nim dostala?

Minulý rok jsem se spojila s projektem Play to Stop: Europe for Climate, což je celoevropský projekt, do kterého se zapojili i lidi z Ameriky. Má nějakým způsobem upozornit na to, abychom s přírodou zacházeli hezky. Jedná se vlastně o podporu ekologického myšlení, aby si člověk uvědomil, že on sám je příroda. To se mi na tom moc líbilo, a taky, že to mělo široký záběr. Byla jsem takovým ambasadorem za Českou republiku a doufám, že jsem neudělala ostudu. Jinak se každým rokem už dlouho věnuji projektu Čistá řeka Sázava. Spočívá to v tom, že se dobrovolníci v loďkách vydají na řeku Sázavu a sbírají odpadky po těch, kteří na to takhle nemyslí. Doufám, že to jednou nebudeme muset dělat a že řekou budeme proplouvat jen tak pro radost.

Máš u nás nebo na Slovensku oblíbená místa, kam se ráda vracíš?

Delší dobu jsem strávila na Šumavě, kde to mám obzvláště ráda, a určitě se tam budu vracet. Jinak jezdím často do Jizerek a několik dní jsem pobývala také v Tatrách, bylo tam moc hezky a ráda se do Tater podívám znovu.

Co na těchto místech zkusit pro fanoušky uspořádat koncert?

Myslím, že se to podaří. Pod Tatrami jsme byli v rámci turné s Katarínou Knechtovou, na Šumavě jsem nebyla úplně na horách, ale přijedeme alespoň k Českým Budějovicím a Českému Krumlovu. Doufám, že to bude ještě častěji.

Rozhovor s Richardem Krajčem

Richarde, znamená pro tebe koncert v přírodě něco víc než na obyčejných místech?

Je to o atmosféře. Některé hrady jsou večer osvícené a při hraní vše jinak vypadá. Určitě je prožitek lepší než na nějakém betonovém plácku nebo v hale. Je příjemné, že se můžete rozhlédnout.

Co chystá tvá kapela do budoucna?

Na podzim se vrátíme do pár klubů, navštívíme asi čtrnáct po třech letech. A na jaro příštího roku jsme opět připravili velký malý akustický projekt. Vystupovat nebudeme po divadlech nebo aulách, vybrali jsme jiné prostory, abychom mohli kombinovat s jinou audiovizuální stránkou, snažíme se připravit něco výjimečného. Plánujeme asi dvanáct koncertů pro velmi omezené publikum. Myslím, že to bude ojedinělá záležitost. Doufám, že se lidi poperou o lístky, jako se minule poprali do opery.

Chystáš něco nového ve světě filmu nebo televize?

Brzy se ukážu na televizních obrazovkách. Rok jsem točil ve Zlíně seriál z dostihového prostředí pro Českou televizi s názvem Znamení koně. Příští rok od února bude pravděpodobně vysílán v České televizi. Nyní mé úsilí směřuje jinam, protože se ženou děláme management kapele a času moc není, a proto se věnujeme hlavně Kryštofovi.

Chybí ti studentský život?

Muzikantský život je trošku podobný tomu studentskému. Samozřejmě u nás třicátníků se s rodinou vše trošičku mění, ale svým způsobem je trochu svobodný a studentský život je taky takový a já bych se asi nevracel. Jsem rád, co jsem prožil a jsem za to vděčný, nicméně studentské léta jsou super.

Jaký máš pohled na ekologickou katastrofu v Mexickém zálivu?

Na otázku Mexického zálivu se dívám jako každý rozumný člověk. Je to katastrofa a tím nemyslím jen to slovíčko. Včera jsem v televizních novinách slyšel, že se jim podařilo ucpat vrt. Ropa sice už neuniká, ale veškeré znečištění představuje velký problém do budoucna. Nyní těžko říct kolik bude trvat desítek let než se všechno vrátí zpátky, ale je to byznys, těžko se budou měnit pravidla a zpřísňovat podmínky. Ropu tento svět stále potřebuje. Dokud se nevymyslí jiné palivo, může se stát podobná havárie kdekoliv na světě.

Jaké jsou tvé plány v budoucnu na divadelní scéně?

Nyní jsem si naplánoval volno, ale čekají mě vystoupení asi za dva roky. Jedna věc bude v Národním divadle, titul zatím prozrazovat nebudu, protože je to daleko. Práce mě také čekám v divadelní sezóně 2012-2013 v divadle Ungelt ve dvojici s Davidem Švehlíkem. Jedná o velice úspěšný Broadwayský titul, dvou velkých herců Daniela Craiga a ještě jedno, jméno jsem zrovna zapomněl (smích). Jde o příběh dvou policajtů, to znamená divadelní hra o dvou lidech a moc se těším. Zatím mám ještě chvíli času, budu se věnovat víc kapele a samozřejmě soukromně svým potomkům, protože jich máme v kapele několik.