Naše příroda, ročník 2011, číslo 5

Jako den a noc, dobro a zlo nebo figurky na šachovém poli. Vždy na opačném pólu, vždy proti sobě. Takové jsou barvy bílá a černá. Mohou ale mít tyto dvě protichůdné barvy taky něco společného? Podívejme se, jak je to v případě labutě velké představující bílou a labutě černé zastupující druhou stranu.



Černá & bílá

Text: Radek Josefus Foto: Jiří Bohdal

Pokud se necháme ovlivnit dojmy, kterými na nás působí labuť velká (Cygnus olor) i labuť černá (Cygnus atratus) zároveň, zjistíme hned cosi společného. Pohled na tyto dvě labutě v nás totiž vyvolává silný vjem krásy, elegance a romantiky. Pojďme si tedy nejprve obě krásky s ladnými křivkami blíže představit. Šedočerné zabarvení nohou, krátký ocas a dlouhý krk jsou charakteristické rysy obou druhů labutí. Labuť velká se dále vyznačuje nevinně bílým peřím. Štíhlý krk má ze všech druhů labutí svým obloukovitým zahnutím nejblíže k písmenu S. Oranžový zobák s černým hrbolem u kořene je viditelně větší u samců. Od ostatních labutí se liší zejména hlavou se zobákem mířícím dolů a podle postavení křídel, které má nadzdvižené nad tělo. Délkou asi 150 cm a váhou až 15 kg se řadí mezi největší létající ptáky na světě. Kvůli takové mohutnosti pro ni není vůbec jednoduché přistát. Jako přistávací plochu využívá vodní hladinu, kde s nataženýma nohama brzdí pomocí plovacích blán. Splést bychom si ji mohli maximálně s podobně velikou labutí zpěvnou (Cygnus cygnus), která však má zobák černožlutý.


Ve volné přírodě u nás žije a hnízdí labuť velká teprve přes 40 let.
Foto Jiří Bohdal





« Návrat zpět »