Naše příroda, ročník 2013, číslo 4

V tomto díle se zaměříme na dva mezi houbaři oblíbené druhy hub: bedlu vysokou (Macrolepiota procera) a bedlu červenající (Chlorophyllum rhacodes). Určitě hned čtenářům vyvstane otázka, proč tyto druhy uvádíme spolu, když jsou oba jedlé a jejich případná záměna nezpůsobí žádné problémy v kontextu s případnou otravou. Pravda je to ale bohužel jen zčásti. V poslední době bylo zaznamenáno několik případů, kdy bedla červenající způsobila velmi nepříjemné zdravotní obtíže, a proto se v poslední době již začíná správně uvádět, že sběr a konzumace tohoto druhu bedly se v žádném případě nedoporučuje. Vzhledem k tomu, že houbaři tyto dva druhy bedel příliš nerozlišují, bude dobré si je blíže představit.

Zaměnitelné houby: Bedla vysoká, bedla červenající

Text a foto: Michal Mikšík

Klobouk bedly vysoké je široký 10–25 (30) cm, v mládí palicovitý, uzavřený, protáhle vejčitý, poté kuželovitě sklenutý, v dospělosti je ploše rozložený se zaobleným tmavším hrbolkem uprostřed. Klobouk u mladých plodnic je celý světle až čokoládově hnědý, v průběhu dospívání se pokožka u klobouku trhá do soustředných kruhů a vytváří tak nepravidelné, někdy výrazně odstálé, plstnaté, velké, hnědé šupiny na světle hnědé pokožce. Lupeny jsou bílé či bělavé, dosti husté. Třeň je vysoký 15 (20–40) cm a široký a 1,5–3 cm, dutý, u báze kulovitě rozšířený, v mládí celý hnědavý, později rozpukaný. V horní třetině je přítomný bělavý, výrazně posuvný prsten s dvojitým ostřím. Dužnina je bělavá, suchá, vláknitá, na řezu nemění barvu. V klobouku je jemná až vatovitá. Vůně i chuť je příjemná. Výtrusný prach je bílý.

Bedla červenající