Naše příroda, ročník 2014, číslo 1

Medvěd je v nových podmínkách civilizačního tlaku na přírodu stejně nevyzpytatelný jako člověk. Málokdy víme, jak se zachová, a při setkání s ním musíme být vždy ve střehu.

Tajuplná řeč medvědů

Text a foto: Ivan Kňaze

Když se dva medvědi potkají, mají svoji vlastní řeč, která spočívá hlavně v postojích a hlasových projevech. Jsou zakotveny částečně v reflexivním, ale z velké části i v individuálním chování konkrétního zvířete. Setkání medvědů nenese ve většině případů prvky agrese. I medvědi mají svoji řeč, ačkoliv jinou, než my lidé. Hlasovými projevy kombinovanými s chováním dává na vědomí své záměry. Ani my lidé někdy nemusíme vydat hlásku, ale díky změnám mimiky tváře a pohledu disponujeme množstvím výrazových prvků, kterými můžeme projevit své city, nálady nebo záměry. Medvěda však příroda neobdařila těmito schopnostmi, a proto svoje pocity, nálady a záměry nemůže vyjádřit změnami výrazu tváře jako my lidé nebo i velké kočkovité šelmy, např. lev nebo tygr, které mají tvář vybavenou mimickými svaly. Tento handicap medvěd kompenzuje širokou škálou hlasových projevů, stereotypními pohyby hlavy, hrbením hřbetu, zasekáváním drápů do země za strnulé chůze a jiných projevů.

Koušou se tak, aby si neublížili