Naše příroda, ročník 2014, číslo 3

Náš lidský pohled na některé druhy rostlin, které považujeme za vzácné a ohrožené, je velice subjektivní. Proto se nelze divit tomu, že mnohé druhy živočichů jej s námi nesdílejí a tyto rostliny, často chráněné, mají na svém jídelním lístku.

Nemají respekt před paragrafy Hmyzí „škůdci“ chráněných rostlin

Text a foto: Jozef Májsky

Někteří vegetariáni si takto pouze občas zpestří své širokospektrální menu, jiní herbivoři se naopak specializují pouze na jeden rostlinný druh, někdy bohužel právě ten ohrožený. řadíme je proto mezi monofágní druhy. Jako příklad monofága, zastupujícího býložravé brouky, mohu zmínit mandelinku hlaváčkovou (Entomoscelis adonidis), která jak napovídá její druhové jméno, se živí hlaváčky, především hlaváčkem jarním (Adonis vernalis). v naší přírodě ji ale na většině lokalit nahrazuje její sestřenice, mandelinka E. sacra. Na internetu bývá často chybně zaměňována za předchozí druh. Hlaváček jarní, jako „vyslanec“ stepní fl óry, roste u nás pouze v nejteplejších oblastech, jako je Pálava nebo Český kras. Proto je tato pryskyřníkovitá bylina s velkými žlutými květy již po mnoho desetiletí řazena mezi chráněné druhy naší flóry. I když se jí pro obsah jedovatých látek a hořkou chuť vyhýbá většina býložravců, včetně ovcí a mlsných koz, právě drobné mandelinky (6–9 mm) našly zalíbení v jako slunce zářících květech hlaváčku jarního. Je třeba říct, že dospělí cihlověčerveně zbarvení brouci E. sacra, s černou skvrnkou na štítě a černým proužkem na styku krovek, napáchají na květech hlaváčku podstatně méně škod, než larvy. Nejsou totiž nějak výjimečně početní a spíš než potrava je brzo na jaře zajímá páření. Černé larvičky, zprvu velké pouze 3 mm, později až 6 mm, se specializují na vyžírání reprodukčních orgánů, takže dokáží na některých lokalitách zdevastovat až přes devadesát procent květů hlaváčku, které pak nepřinesou semena.

Mandelinka Entomoscelis sacra, vzácný druh naší fauny…