Naše příroda, ročník 2014, číslo 3

S příchodem léta se mohou houbaři těšit na první hřibovité houby. Nejdříve začínají růst v listnatých dubových nebo dubohabrových světlých lesích, v teplejších oblastech. Mezi první hřiby patří zejména hřib dubový (Boletus reticulatus), se kterým ale, byť vzácněji, vyrůstá na podobných lokalitách na první pohled podobný hřib plavý (Hemileccinum impolitum). Zatímco první druh, patřící mezi pravé hřiby, patří mezi vynikající jedlé houby, hřib plavý je druhem, který často velmi nepříjemně páchne po karbolu (dezinfekci) a citlivějším osobám může způsobit žaludeční obtíže. Přesto je houbaři neumí moc rozlišovat a nezřídka tento nejedlý a poměrně vzácný druh hřibu končí v košících houbařů. Pojďme si oba druhy představit blíže, abychom je od sebe dokázali odlišit.



Zaměnitelné houby

Text a foto: Michal Mikšík


Hřib dubový Boletus reticulatus Schaeff

Klobouk hřibu dubového je 5–22 (výjimečně až 30) cm široký, zpočátku je polokulovitý, později klenutý až ploše poduškovitě rozložený, pokožka klobouku je světle hnědá, okrová, šedohnědá, hnědookrová, hnědočervenavá někdy až sytě hnědá. Povrch klobouku je někdy trochu vrásčitě nerovný, na otlačených místech se nezbarvuje. Pokožka klobouku je v mládí jemně bělavě plstnatá, suchá a matná, později až jemně krupičkatě šupinkatá, někdy částečně olysalá, za vlhkého počasí trochu lesklá a slabě lepkavá. U plodnic vyrostlých v době, kdy se po sobě střídá suché a vlhké klima, bývá povrch klobouku políčkovitě rozpraskaný, což je také jeden z typických znaků tohoto druhu. Rourky jsou v dospělosti 10–30 mm dlouhé, okolo vrcholu třeně stlačené, zpočátku bílé, potom žluté až žlutoolivové, nakonec zelenoolivové, na řezu se nemění. Póry rourek jsou drobné, zbarvené stejně jako stěny, na otlačených místech prakticky nemění zbarevní. Výtrusný prach je hnědoolivový. Třeň je masitý, 7–20 (25) cm dlouhý a 2–8 (10) cm široký, zpočátku soudkovitě nebo vejčitě břichatý, později spíše kyjovitý, od mládí bledě nahnědlý, potom na celém povrchu světle hnědý, obvykle zbarvený stejně jako klobouk. Třeň je pokrytý poměrně výraznou síťkou, která je zpočátku bílá, později spíše nahnědlá či okrově hnědá. Dužnina je bílá nebo bělavá, na řezu neměnná. Chuť je nasládle hřibovitá, vůně je příjemně houbová, výrazná zejména po usušení plodnic. Hřib dubový je velmi hojný druh, který roste nejčastěji ve světlých listnatých lesích nebo i mimo les na březích a hrázích rybníků, v parcích, především pod duby (Quercus), méně často pod habry (Carpinus) a vzácně i pod jinými listnatými stromy.


Hřib plavý (nejedlý)





« Návrat zpět »