Naše příroda, ročník 2014, číslo 6
Měl jsem tu možnost pobývat v samém srdci kolonie havrana polního. Ještě před koncem zimy jsme postavili pár pozorovacích „domečků“ na vysokých topolech v remízku nedaleko obce Malaš, kde měli havrani svoje hnízdiště. Pozorovací kryty byly zamaskované větvemi tak dobře, že si jeden mladý pár havranů postavil nové hnízdo přímo na střeše jednoho z nich.
Vnímavý havran
Text a foto: Ivan Kňaze
Havrani postupně obsazovali hnízda. Zprvu jen posedávali po večerech na větvích a zaujímali místo k přenocování. Ještě předtím udělali jednotlivci několik okružních letů a krákáním dávali okolnímu světu na vědomí, že už jsou tady. Havrani sedali na větve ve vrcholcích stromů, dál od hnízd, a dlouho se mezi sebou vzájemně vytlačovali, protože si nejspíš mysleli, že jeho soused má to nejlepší místo, a proto je potřeba ho odtud vystrnadit. A tak se stalo, že byl nejeden neposlušný havran z větve vyhoštěn, ba i shozen pod strom. Postupem času se tyto večerní i ranní lety dostávaly do dimenze okrasných akrobatických piruet a plachtivých letů využívajících proudů větru. Tyto ukázkové lety pravděpodobně více využívali samci k předvádění se před samicemi, které mezitím už začaly připravovat hnízda.
Nejdříve přilétali starší ptáci, kteří jen upravovali rozcuchaná hnízda, postupně se začali slétávat i mladí havrani, kteří si začali stavět hnízda nová. Jeden takový pár si začal stavět své obydlí poměrně nízko, nejníže ze všech, a to se sousedům zřejmě nelíbilo. Aniž by havrany upozornili, začali v jejich nepřítomnosti hnízdo rozebírat a materiál pak použili na úpravu vlastního obydlí. Jiný mladý pár si stavěl hnízdo zhruba čtyřicet metrů od okraje kolonie. Již v průběhu stavby jim jiný nepřející havran kradl v nepřítomnosti materiál. To, co si mladý pár přinesl, starý havran vzápětí odnesl. Třeba chtěl tento starý “pán“ mít svoje děti blíže ke svému domovu, a tak je tímto způsobem nutil, aby ve stavbě na tomto místě nepokračovali…
V havraní kolonii platila přísná pravidla, se kterými jsem se i já postupně seznamoval a snažil jsem se zapojit do jejich společného života. Když jsem se potichu plížil do jejich kolonie, havrani mě zpozorovali, ale nereagovali. Sotva jsem ale udělal nezvyklý pohyb ruky, například když jsem uchopil fotoaparát, okamžitě vyletěli z hnízda.
U některých jedinců ale zvítězila zvědavost a nevyvedl je z míry ani můj kamarád, který mi nesl oběd. Jeden takový bystrý a zvědavý havraní krasavec bedlivě pozoroval, jak mi kamarád na spuštěné lano přivazoval batoh s jídlem a až jsem si proviant vytahoval nahoru, zdvořile zakrákal a uletěl.
Sledoval jsem i jiného jedince, který se vyznačoval jistou prozíravostí. Ostrým pohledem sledoval můj teleobjektiv vystrčený v okénku „domečku“. Nejprve na mě zíral upřeným pohledem, po chvíli otočil hlavu a sledoval sklíčka jedním okem, a pak zase druhým. Dlouho stál, jakoby nad něčím přemýšlel, a jakmile jsem pohnul objektivem, vůbec se nelekl, ba ještě upřeněji pozoroval tento předmět.
Čekání na potravu