Naše příroda, ročník 2015, číslo 3

Kukačka obecná (Cuculus canorus) si hnízdo nikdy nestaví a svá vejce jen odkládá do hnízd cizích ptáků. Ty optickým trikem oklame, aby její vejce přijali za svá a deleguje na ně i veškeré rodičovské povinnosti. Prvním instinktem kukaččího holátka je zničit vše, co v hnízdě najde, a hlasovým klamem pak přinutí adoptivní rodiče, aby ho s maximálním úsilím krmili po celé týdny. Kukačka sice podvádí, ale na její omluvu jde o pro ni jediný možný způsob rozmnožení. Totiž žít „na ulici“ a chtít děti ji nutí k podvodu a touha mít jich jako smetí k tomu, že péčí o ně zaúkoluje část hostitelské populace. Obligátním hnízdním parazitismem si kukačka zajistí poměrně početné potomstvo. V sezóně totiž do cizích hnízd podstrčí v součtu daleko víc vajec, než dokáží mnohé ptačí samice poctivě naklást do hnízd vlastních. Jde o nespornou evoluční výhodu. Jednotlivé kukaččí samice se dokonce specializovaly na různé hostitele (běžné, drobné, hmyzožravé pěvce s otevřenými hnízdy) a předávají si je po generační linii.

Na svět přicházím podvodem...

Text: Alena Říhová

Osudové skóre

Jisté je, že kukačka dosahuje hnízdního úspěchu na úkor svého hostitele. Pokaždé, když mu vejce podstrčí, šanci na jeho vlastní potomstvo mu dramaticky sníží. Minimálně kvůli ní přijde o jedno vejce, ale většinou přichází o všechna. Vylíhne-li se kukaččí mládě, celou rodinu hravě ovládne. Zlikviduje celou snůšku (všechny potenciální potomky), případně i holátka, a zůstane obletovaným jedináčkem. Péče o něj hostitelský pár zaměstná po podstatnou část sezóny, a tak mu odčerpá nejen čas, ale většinou i energii na pořízení potomstva vlastního.

Malá kukačka právě zápolí se svými nevlastními sourozenci v hnízdě rehka zahradního. Postupně je vyřazuje ze hry tím, že se je snaží vytlačit přes okraj hnízda ven. Vpravo nahoře právě tlačí jednoho žadonícího, ale mimo hnízdní kotlinku už ho rodiče ignorují. Zatímco vpravo dole už jsou mládě a vejce zcela mimo hru, uvnitř mu dva rehkové stále ještě odolávají.
Foto Tomáš Grim