Naše příroda, ročník 2016, číslo 1

Řekněme si hned, že název není úplně přesný – ptáky sice podle peří určit můžeme, ale stromy (pokud zrovna nekvetou a nemají listí), budeme určovat spíše podle borky než podle kůry. Borka a kůra jsou dva pojmy, které se v obecné řeči často zaměňují, či spíše „borka“ bývá označována obvykle jako „kůra“. Abychom se v tom alespoň trochu vyznali, musíme se poněkud podrobněji podívat na stavbu rostlinného stonku.



Text a foto: Hana a Vladimír Motyčkovi


Soubory buněk, to znamená pletiva, která obalují povrch rostlinného těla a jeho orgánů, se nazývají pletivy pokožkovými a jejich hlavním úkolem je chránit vnitřní pletiva rostliny před škodlivými vlivy vnějšího okolí. Pokud je rostlina mladá, vystačí docela dobře i s jednovrstevnou pokožkou – epidermis. Poněkud jiná situace však nastane u rostlinných orgánů víceletých, kde je s přibývající tloušťkou žádoucí i důkladnější ochrana. Proto lze na víceletých rostlinných stoncích nalézt zvláštní pletivo poměrně složité stavby, kde je hlavní součástí několik vrstev buněk se zkorkovatělými – suberinizovanými – stěnami. Toto pletivo, nazývané suberoderm, vzniká činností živého pletiva dělivého – felogénu – v některé buněčné vrstvě pod pokožkou. Buňky felogénu se neustále dělí a směrem k obvodu stonku vytvářejí buňky suberodermové, zatímco směrem dovnitř vznikají zelené buňky bohaté na chlorofyl, které se označují jako feloderm. Pro soubor těchto tří pletiv, tj. felogénu, suberodermu a felodermu, se užívá jednotný název periderm, neboli druhotná kůra. Buňky suberodermu, obecně nazývaného korek, záhy odumírají, protože jejich stěny nepropouštějí ani vodu, ani plyny, a tak brání výměně roztoků a plynů mezi vnitřními živými pletivy a pletivy vně korkové vrstvy.


Foto: Vladimír Motyčka





« Návrat zpět »