Naše příroda, ročník 2016, číslo 1

Když se řekne ještěrka, tak se patrně většině z nás automaticky jako první vybaví naše největší ještěrka zelená (Lacerta viridis). Právě tu jsem měla možnost několikrát krátce pozorovat u nás na Moravě (konkrétně u Hranické propasti a na Vátých píscích u Strážnice). Nahlédnout do jejího intimního chování se mi poštěstilo až na Slovenském Záhorí, kde vytváří tento plaz mnohem početnější populace něž u nás. I přesto setkání s tímto tvorem vyžaduje značnou dávku štěstí a neméně trpělivosti, protože slunící se ještěrka je velmi plachá a při sebemenším šustnutí (když si vytahujete fotoaparát) obvykle zmizí v podrostu.



Text a foto: Michaela Konečná


Na lokalitu jsem dorazila v odpoledním úmorném vedru, které podle všech okolností sužovalo jenom mně. Neboť na svěžím dubovém listí si hlasitě pochutnávali chrousti, nedaleko v pravidelných křivkách kroužil otakárek fenyklový a z velké dálky se ozýval zvučný hlas dudka. Zanedlouho se mi přece jen podařilo najít první exemplář ještěrky zelené. Byl to poměrně krátký sameček, tiše se vyhřívající na osluněné, notně proschlé dubové větvi. Podařilo se mi ho dokonce i chytit. Těžko říct, zda za to mohla vysoká teplota, která způsobila jeho nižší ostražitost, nebo zkrátka minimální kontakt s lidmi. Později jsem zde nalezla ještě mnoho dalších, krásně vybarvených samců, kteří si užívali horkého počasí. Přestala jsem si jich tedy všímat a sklonila jsem se k zemi, abych si prohlédla v porovnání s okolní vegetací poměrně drobnou rostlinku se zvláštním názvem hadí mord nachový.


Způsob, jakým pozorovaný samec uchopil samici, slouží k jejímu zadržení.
Foto: Michaela Konečná





« Návrat zpět »