Naše příroda, ročník 2016, číslo 5

Slovní spojení „žulová osma“ v titulku tohoto příspěvku zní možná poněkud karbanicky, ovšem s kulovou osmou či jinými karetními listy nemá nic společného. V geologickém slangu se tak říká poměrně rozsáhlému žulovému území – krkonošsko-jizerskému masívu, který má tvar ležící číslice osmičky. Její „bachratější“ západní část vyplňují Jizerské hory, východní polovina pak náleží Krkonoším a jejich polskému podhůří.



Text a foto: Jan Vítek

Na této pomyslné „ležící osmičce“ hornina žula vystupuje na povrch v bezpočtu skalních útvarů, které patří k charakteristickým a nezřídka i velice atraktivním prvkům zdejší horské krajiny a přírody. Některé skalní věže či bloky jsou samostatné a v odborné terminologii se jim říká tory, jiné výchozy tvoří členitější seskupení, zvaná skalní hradby. Mnohá skaliska slouží za vynikající rozhledová místa a zároveň tvoří z daleka nápadné krajinné dominanty. Platí to zejména pro členité srázy a hřebeny, sestupující strmým severozápadním svahem Jizerských hor na území národní přírodní rezervace Jizerskohorské bučiny. Tyto atraktivní partie jsou po značených cestách dostupné jednak z vrcholových hřbetů pohoří, jednak z podhorských středisek, např. z města Hejnice.


Pytlácké kameny se vyznačují velkou členitostí





« Návrat zpět »