Naše příroda, ročník 2017, číslo 4

Nad voňavým květovaným kobercem poletují nádherní motýli, ale i pilné včelky, čmeláci a broučci. Bez neustálého hemžení a bzukotu si snad žádnou louku ani neumíme představit. Vysoká tráva do hustého porostu pojme nespočet bezobratlých tělíček, která nechtějí být spatřena. Mnohá dokonce tajně prolézají torza majestátních stromů, tyčících se tu a tam nad podmáčenou krajinou. Mezi vysokými stébly se ztrácí i ptáci, kteří z vlhké půdy dychtivě vytahují vypasené červy nebo zahřívají vajíčka. A poslední slovo tu mají čápi s volavkami. Všichni se před nimi mají na pozoru. Na chůdovitých nohách se procházejí po nazdobeném koberci a vše, co po cestě potkají, nemilosrdně napíchnou na ostrý zobák. S oblibou se zastaví u jarní tůňky. Dobře vědí, že je přímo napěchovaná „sardinkami“ a žabími stehýnky. Stačí si jen vybrat.

Text: Alena Říhová

Jedno očko, dvě očka, není to však babočka

Pestrobarevní motýli tančí nad rozkvetlou loukou valčík. Ti, co jsou na vlhké louky vázáni, tu nacházejí nejen slaďoučký nektar, ale především živné rostliny pro housenky. Omladina nenápadného, hnědavého modráska bahenníhoSO se vyvíjí jen v květenstvích krvavce totenu. Když už jsou housenky vypasené, žuchnou na zem a nechají se dál vykrmovat dělnicemi mravenců, např. mravence žahavého. Mají‑li však jídla málo, vrhnou se, nevděčnice, na mravenčí drobotinu. V mraveništi se i kuklí. Živnou rostlinou housenek hnědáska chrastavcovéhoKO je čertkus luční. Fešáka s jemnou, hnědě oranžově žlutou kresbou nepřehlédnete. Přes den mlsá květinový nektar, nocuje ve vysoké trávě a samčí šarvátky si odbývá v okolních křovinách a na okrajích lesů. Mozaikovitá krajina už ale z přírody prakticky vymizela a spolu s ní i hnědásek. Dnes už přežívá jen v západních Čechách. Na velké druhy mokřadních šťovíků je vázán náš největší zavíječ, zavíječ bahenní. Pohlední motýli s červenožlutými křídly posedávají na listech a samičky na ně zespod kladou vajíčka. Housenky zprvu ožírají jenom listy, ale později se zavrtávají i do stonků a kořenů, kde se i kuklí. Také mládež zářivě oranžového ohniváčka černokřídlého a modrozeleného zelenáčka šťovíkového se láduje listy šťovíků. Na jetelině si zase pochutnávají děti kropenatce jetelového, mramorovaného motýla se značně proměnlivou, smetanově hnědou kresbou. Na travinách (např. na kostřavách, sveřepech, lipnici luční nebo psárce luční) se vyživují housenky okáčů, zatímco dospělci se opíjejí nektarem statných bylin (např. pcháčů a chrp). Najdeme je snad na každé louce. Nejčastěji o. lučního a o. bojínkového, lokálně třeba o. rosičkového.

Ohniváček černokřídlý se vyvíjí na šťovíku. Foto David Říha