Naše příroda, ročník 2018, číslo 3

V širokém prostoru Polabí mezi Hradcem Králové na východě a Českým Brodem na západě se hluboko pod zemí ve vrstvách druhohorních pískovců ukrývají zdroje uhličitých kyselek. Kromě Poděbradky často nenápadné a málo známé prameny, přivedené na zemský povrch pomocí vrtů, mají co říci hlavně člověku s chuťovými buňkami nezkaženými éčky, cukry a přehnaným solením. Rozmístění pramenů a rovinatý terén v Polabí přímo vyzývají objevovat polabské kyselky na kole.

Text a foto: Martin Janoška

Putování po minerálních pramenech v Polabí nelze zahájit jinde než na nádvoří poděbradského zámku, kde poprvé vytryskla na povrch kyselka Poděbradka. K jejímu objevení došlo zcela nečekaně při hledání zdroje pitné vody pro zámek a město. V létě roku 1905 byl na druhém zámeckém nádvoří hlouben vrt dle určení tehdy věhlasného proutkaře Bülowa z Bothkampu, jehož do Poděbrad pozval kníže Hohenlohe, tehdejší majitel zámku. Po navrtání pískovců v hloubce 96,7 m vytryskla na povrch voda obsahující oxid uhličitý a tím bylo objeveno poděbradské zřídlo.

Pramen dostal název Bülow po svém objeviteli, jehož osobnost připomíná pamětní deska na nádvoří. Další navrtaný zdroj minerálky v zámeckém příkopě byl pojmenován na počest knížete Hohenlohe, třetí v bývalé lesmistrově zahradě (dnes lázeňský park) na počest jeho manželky Elišky (prameny Eliška a Bülow jsou dnes již nečinné). Právě poblíž pramene Eliška se v roce 1907 rozhodl kníže Hohenlohe na radu MUDr. Boučka vybudovat malé lázně. K slavnostnímu otevření a posvěcení došlo 5. Června 1908.

Současný provoz lázní specializovaných na léčbu srdečních onemocnění zajišťují tři vrty ze sedmdesátých let 20. století a poskytují kyselku téměř totožného složení. Ta je rozváděna nejenom do lázeňských domů, ale také k vývěrovým altánům na Riegrově náměstí (Riegrův pramen), naproti nádraží (Trnkův pramen), v zámeckém příkopu (Zámecký pramen, dříve Hohenlohe) a uvnitř kolonády (pramen prof. Libenského).

Zámek v Poděbradech