Naše příroda, ročník 2019, číslo 2

… jednou jsi dole, jednou nahoře… zpívali Voskovec s Werichem ve známé Ježkově písni Život je jen náhoda. Podobně by si mohla pobrukovat i ONA. Jednou leží dole, pod (příp. i nad) zemským povrchem, následně se nechá nahoře olizovat slunečními paprsky třeba na střeše Národního divadla. Řeč je o pokrývačské břidlici.



Plochá vrchovina Nízký Jeseník se rozprostírá na severu Moravy a v jižní části Slezska, v Moravskoslezském a Olomouckém kraji. Svou rozlohou (2 894 km2) se jedná o plošně nejrozsáhlejší pohoří České republiky. Nízký Jeseník je jedním z nejstarších geologických celků ve střední Evropě. Je tvořen hlavně kulmskými sedimentovanými horninami, spočívajícími na předchozích sedimentech a vulkanitech, které vznikly intenzivní sopečnou činností na dně devonského moře. Z geologicko-regionálního hlediska patří toto území, tak jako většina České republiky, k Českému masivu (zbytek naší země náleží k vnějšímu okraji Západních Karpat). Český masiv je pozůstatkem rozsáhlého variského (hercynského) horstva, které bylo vyvrásněno při variském vrásnění (před 380–300 miliony lety). Ovšem stávající podoba Nízkého Jeseníku nemá již nic společného s tímto variským pohořím. Současná krajina se vyznačuje svou originalitou a neopakovatelností, které jsou prezentovány především zbytky našich nejmladších vulkánů, zarůstajícími haldami po kdysi hojně těžených břidlicích, tajuplnými opuštěnými štolami s hnízdícími koloniemi netopýrů a v neposlední řadě hluboce zaříznutými údolími, zdobenými skupinkami roztroušených skal. Pozůstatky po těžbě břidlice, která je nejtypičtější nerostnou surovinou charakterizující Nízký Jeseník, v podobě již zmíněných rozsáhlých hald, zatopených lomů a labyrintů podzemních štol patří k významným přírodovědně-historickým objektům dodávajícím i dnes tomuto území typickou a nezaměnitelnou tvář krajiny.


Při trošce fantazie se v místní krajině můžeme cítit jako v Tolkienově Středozemi





« Návrat zpět »