– 18 –
si sama urvat maso z čerstvé kořisti.
Jiný případ uvádí Barry Holstun Lo-
pez v knize O vlcích a lidech – pitva
uloveného vlka v Montaně odhalila,
že v mládí utrpěl vlk hrozivý úraz –
patrně los mu kopytem rozdrtil spod-
ní čelist a poškodil mu i temeno lebky.
Smečka se musela o svého zraněného
člena dlouhodobě starat, jinak neměl
šanci přežít. Všechny rány se vlkovi
zhojily a on se ještě několik let těšil
plnohodnotnému životu.
Při sledování příkladů vlčí solida-
rity musí člověku vytanout na my-
sli otázka, čím jsou staří nebo zra-
nění vlci pro ostatní členy smečky
vlastně tak důležití, že o ně pečují?
Co je k tomu vede? Zcela nepochybně
duch smečky a silné rodinné vzájem-
né vztahy…
Náboženství lovu
Úsvit chladného listopadového
dne nás zastihl na Vyšné Brackani
ve východoslovenských Bukovských
vrších, nedaleko polských a ukra-
jinských hranic. V údolí pod sebou
jsem tušil vesničku Ruský Potok
s překrásným pravoslavným koste-
líkem. Hověl jsem si v teple spacá-
ku, třebaže v ešusu proměnil mrazík
vodu v led. MalamutůmMishovi s Fra-
mem to bylo jedno: svinuti do klubí-
ček nořili čenichy do hustých oho-
nů. Sotva jsem spacák opustil, vrhl
jsem se do horlivé činnosti: navlék-
nout na sebe co se dalo, uvařit sní-
dani pro pejsky i pro sebe a sbalit
bivak. Právě jsem se skláněl nad ešu-
sem plným čínských nudlí s několi-
ka stroužky česneku, když se Fram,
přivázaný na vodítku k bukovému
kmínku, prudce vztyčil, zježil srst
na zátylku a cosi upřeně pozoroval.
Už jsem to slyšel i já – něco velkého
se překotně prodíralo v prudké hor-
ské stráni těsně pod námi. Přisko-
čil jsem k okraji svahu a pohlédl pod
sebe: kousek pod námi pádila sva-
hem dolů laň v patách s vlčí smeč-
kou. Na okamžik mi štvanice zmizela
v křovinách. Fram s Mishou se vzpí-
nali na vodítkách a dychtivě poňafá-
vali. Popoběhl jsem několik kroků a –
celé drama jsem měl před sebou jako
na dlani: sotva třicet metrů ode mne
už svíral statný hnědošedý vlk lani
mulec (partii kolem nozder), zatímco
čtyři další vlci jí útočili z boků na bři-
cho. Tři vlci, i když vzrostlí, byli oči-
vidně menší než dva zbývající – urči-
tě rodiče s letošními vlčaty – na lekci
z lovu a umění přežít. Bylo to k neu-
věření – vlci o nás museli dobře vědět,
nejen čenichem, ale i kvůli hlomozu
psů. Přesto lov nepřerušili a doved-
li jej do vítězného konce. Sotva laň
zhasla, udýchaní a vzrušení vlci ko-
lem sebe kroužili v pozdravném ritu-
álu očichávání, žebronění a olizová-
ní, a teprve po chvíli se začali krmit.
Nerad jsem opouštěl úžasné diva-
dlo, které se člověku poštěstí zažít
Vlci svou kořist vytrvale
pronásledují i několik hodin.
Foto Jaroslav Vogeltanz
Ž i vá p ř í r o d a
