– 13 –
M
edvěd špatně vidí. Pozoroval
jsem případ, kdy medvěd
vzdálený od mého průvod-
ce, který spal v podnapilém stavu dva-
cet metrů od něj, vůbec nereagoval.
Měl dobrý vítr, a proto si dál klidně
žral a „předl“. Čich má medvěd doko-
nale vyvinutý. Medvědí samec doká-
že podle pachového signálu určit i po-
hlavní dospělost samice. Tento jev je
běžný i u jiných savců, ale medvědi si
pomocí pachových signálů, různých
znaků „morseovky“ (feromony) pře-
nášejí i jiné informace. Medvědí pach
se nese vzduchem tak, že ho na čers-
tvé stopě ucítí i člověk. Je to živá vzdu-
chová stopa, která oznamuje přítom-
nost medvěda nejen příslušníkům
jeho rodu, ale také divočákovi nebo
jelenovi, rychle však ztrácí na síle.
Jedná se o nepřetržitý proud mole-
kul rozprášený z medvědího kožichu.
Okruh těchto pachů se z hlediska vní-
matelnosti lidských vjemů ve vzdu-
chu rychle vzdaluje a zřeďuje, slunce
je vysouší a vítr rozpráší. Výrazněj-
ší pachovou stopu nechává medvěd
na zemi, větvích, listech či trávě. Jiný
medvěd, který tyto pachy objeví, oli-
zuje větve a trávu, aby přesněji iden-
tifikoval původce pachových značek.
Tímto si medvědi označují svá terito-
ria a vytyčují i tzv. „medvědí cestičky“
k objevení zdroje potravy a k páření.
Medvědi se pachem a čichem doro-
zumívají několika způsoby: značkami
na stromech, močí, výkaly, třením bři-
cha o mladé stromky, ale i opačně –
zvedáním a třením hřbetu pod větve-
mi ohnutými nad zemí, zasekáváním
drápů do země a v neposlední řadě
i třením břicha a genitálií po zemi.
Několik týdnů před říjí zabodne
samec drápy a zakousne se do kme-
ne stromu a potom se o něj pořád-
ně otře hřbetem. Výška zabodnutí
drápů na stromě značí sílu (výšku)
samce. Je to, zdá se, vizuální bod pro
označení medvědího rajónu. Samice
reaguje na zabodnutí drápu, ale i na
Medvěd jedináček předvádí
hry se stromkem
