Naše příroda – 1 / 2018

– 21 – Ono totiž vše dobré je k něčemu zlé: špačci sice zemědělství nejen pomá‑ hali, ale i škodili – neplánovaným dů‑ sledkem jejich vysazení byly např. ško‑ dy na novozélandských vinicích (nakonec dobře známé už ze starého kontinentu…). A pocta Shakespearo‑ vi přišla pěkně draho: jen na území USA jsou škody způsobené špačkem v zemědělství, třeba užíráním krmi‑ va pro dobytek, vyčísleny na 800 mi‑ lionů dolarů. Každoročně. Návdavkem k těmto škodám jsou srážky letadel s obřími špaččími hej‑ ny – těch bývá každoročně téměř stovka a škody jdou dlouhodobě opět do milionů dolarů. Těžko vyčíslitel‑ né jsou pak škody, ke kterým může docházet v důsledku toho, že špač‑ ci přenášejí bohaté portfolio nemocí nebezpečných člověku i dobytku, od borelióz po salmonely. Náprava? Marná snaha! Katastrofický nárůst populací některých druhů, třeba právě špač‑ ků, se lidé pokoušeli zastavit. Třeba Američané. Před přibližně sto lety občané USA v rámci jedné z proti‑špaččích kampaní přivazovali na stromy plyšové medvídky jako strašá‑ ky… I třaskaviny jako plašidla prý šla do akce. V třicátých letech dvacátého století dokonce americká vláda pře‑ svědčovala daňové poplatníky, aby špačky konzumovali – do boje vyru‑ kovaly úřady i s příkladnými recepty, jak ze špačků připravit chutnou krmi, třeba masové „koláče“… K tomu atra‑ py sov, chemické posypy, plašení hlu‑ kem či elektrické napětí vedené po ex‑ teriéru budovy Kapitolu… Výsledek? Ten je dostatečně patrný z už zmíně‑ ných údajů o dnešním areálu a počet‑ nosti špačka v Severní Americe. A výsledek jinde? Smíšený. Třeba v Austrálii se podařilo zamezit šíře‑ ní špačka do západní a severní čás‑ ti kontinentu (i za cenu likvidace de‑ sítek tisíc ptáků), ale oblasti, kde se tento druh etabloval před špaččími čistkami, už asi nikdy nebudou špač‑ kůprosté. Tak to ostatně bohužel do‑ padá u většiny invazních druhů rost‑ lin a živočichů.  Špačci se přirozeně vyskytují i na izolovaných ostrovech v oceánu, daleko od pevniny. Je zajímavé, že na některých (Faerské ostrovy, Azory, Vnější Hebridy a Shetlandy) vytvořili špačci samostatné poddruhy, zatímco jinde ne – např. špačci ze vzdáleného Islandu náleží ke stejnému poddruhu jako ti z našich krajů. Na snímku je mladý jedinec. Reykjavík, Island