Naše příroda – 1 / 2018

– 25 – Okýnkem do pohádky o tisíce let zpátky Text: Alena Říhová Páchnoucí bažina, v níž život končí i začíná Teď už ale konec fantazírování a po‑ vězme si o rašeliništích fakta, která se v pohádkách nedozvíte. Jsou to unikát‑ ní mokřadní ekosystémy, které doko‑ nale zrcadlí místní zvláštnosti. Mají nespočet podob, od nejtypičtějších vr‑ chovišť, zásobovaných srážkovou vo‑ dou, přes různá přechodová rašeliniště až po slatiniště, sycená zejména vodou podzemní. Střídají se tu mělce zapla‑ vované prohlubně (šlenky), rašelinná jezírka (kolky) a bochánkovité vyvý‑ šeniny (bulty). Pokaždé tedy jde o sou‑ stavu sladkovodních bažin, kterým se lidé odpradávna vyhýbali obloukem. Bývaly totiž opředeny pověstmi o blu‑ dičkách, lesních vílách a tajemných silách. Není divu. Každičký kousíček rozbahněné země se totiž znavenému poutníkovi již při prvním nepozorné‑ mu krůčku neposlušně rozhýbe pod nohama, hlava se mu zatočí a než se chudák vzpamatuje, močál ho nená‑ vratně vtáhne do svých útrob. Kvanta organického odpadu ne‑ ustále klesají ke dnu močálu, kde se hromadí, ale v bezkyslíkatém pro‑ středí se vlekle a jen nedokonale rozkládají na páchnoucí černohně‑ dou mazlavou hmotu (humolit). Ta může dosáhnout síly i několika met‑ rů. Zdejší organismy neustále čelí tr‑ valému zaplavení a jeho důsledkům, Rašeliniště je působivým ostrůvkem přírody, který si každého hned podmaní. A také okýn‑ kem do pohádky, v níž si jako návštěvník zahrajete hlavní roli. Už jen z urousaného bochán‑ kovitého koberce, který vám pomalu ujíždí pod nohama, se vám zatočí hlava a mezi lesk‑ noucími se vodními zrcátky snadno ztratíte rovnováhu. To už jste ale v kole s půvabnými lesními vílami. Ovšem představa, že vás snad nakonec stáhnou do hlubin mezi hnijící mechy a masožravky, je dost děsivá. Tím spíš, že obloha se mračí, hustý les upadá do tmy a vzrost‑ lé stromy vás obkličují. Ž I VÁ P Ř Í R O D A  Šumavská Chalupská slať se pyšní největším českým rašelinným jezerem o rozloze 1,3 ha s typickými plovoucími ostrůvky. Vrchoviště je zarostlé blatkovým borem a obklopují ho podmáčené smrčiny. Panenská tajga. Foto Jaromír Zumr