Naše příroda – 1 / 2018

– 35 – Rady č. 92/43/EEC o ochraně přírod‑ ních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin. Na jejím zá‑ kladě šlo potom následně u nás o no‑ velizaci zákona č. 114/1992 Sb. a o pro‑ váděcí vyhlášku č. 166/2005 Sb. se seznamem druhů vyžadujících v zá‑ jmu evropského společenství zvláštní územní nebo přísnou ochranu. Jedním z našich nejnápadnějších saproxylických brouků je lesák ruměl‑ kový ( Cucujus cinnaberinus ) z čele‑ di lesákovitých ( Cucujidae ). Není sice velký (11–15 mm), zato ale s výjim‑ kou černých kusadel a začernalých okrajů štítu celý shora zvláštně na‑ růžověle červený. Larvy i brouci se živí rozkládajícím se lýkem, a aby pod kůrou měli k potravě dobrý přístup, jsou jejich těla silně zploštělá. Při je‑ jich hledání je proto třeba opatrně odloupávat mírně se už odchlipující kůru. Žije pod kůrou řady listnáčů i jehličnanů. Dříve byl považován za mimořádnou vzácnost, v posledních letech je ale u nás stále častější. Jemu velmi podobný, ale skutečně stále vel‑ mi vzácný, je nepatrně větší lesák Cu- cujus haematodes s obdobným způ‑ sobem života, u nás nyní registrován pouze v NPR Mionší v Moravskoslez‑ ských Beskydech. Velmi úhledným, ale podobně skrytě žijícím broukem je rýhovec pralesní ( Rhysodes sulcatus ) z čele‑ di rýhovcovití ( Rhysodidae ). Je 6,5 až 8,5 mm dlouhý, středně hnědý, pro‑ táhle štíhlý a s nápadnými hlubokými brázdami na hlavě i štítu. Zdržuje se zvláště v silně prohnilé dřevní hmo‑ tě různých listnáčů i jehličnanů, jíž se živí jak larvy, tak i brouci. U nás je Zbarvením horní částí těla se lesák rumělkový řadí mezi naše nejnápadnější brouky. Larvy i dospělci se živí lýkem v určitém stupni rozkladu. A jak se zdá, spíše než druh dřeviny rozhoduje o tom, který kmen lesák osídlí, právě saprogenní míra lýka. Přesto mu asi zvlášť chutná lýko pomalu se rozkládajících kmenů a větví topolů. Například v jihomoravském luhu jich lze pod kůrou starších ležících kmenů zastihnout i větší počet, ovšem jen pod těmi, které jim kvalitativně dobře vyhovují. Proto zcela opomíjí jiné, z lidského hlediska stejně vypadající topolové kmeny i v nejbližším okolí těch osídlených. Foto Jiří Klváček