Naše příroda – 1 / 2018

– 34 – D robných živočichů vázaných svým životem v přírodě na dřevo v nejrůznějších stadi‑ ích rozkladu je velmi mnoho. Hlavně pak těch malých a jen obtížně dob‑ ře pozorovatelných pouhým okem. Významnou částí obyvatel takového dřeva jsou brouci, k nimž u nás patří největší evropský brouk roháč obecný ( Lucanus cervus ) z čeledi roháčovitých ( Lucanidae ), dosahující délky těla uni‑ kátně až 92 mm, nebo naopak nepatr‑ ný pírník nejmenší ( Millidiumminuti- ssimum ) z čeledi pírníkovití ( Ptiliidae ), titěrná podlouhlá „tečka“ velikosti ko‑ lem 0,5 mm. Značnou část jich ale tvo‑ ří skupina větších druhů. Ty už tak snadno nepřehlédneme, budeme‑li dřevo prohlížet pečlivěji, nebo se do‑ konce začneme v jeho už hodně pro‑ hnilých částech prohrabávat. O řadě nápadných u nás ohrože‑ ných a zákony chráněných saproxy‑ lických brouků jsem už na stránkách Naší přírody psal. Proto se nyní ome‑ zím jen na určitou část celoevropsky významných druhů, chráněných sys‑ témem Natura 2000 podle Směrnice Kuriozity z chráněných brouků mrtvého dřeva Text: Mladen Kaděra Slovo „kuriozity“ volím proto, poněvadž jde o druhy zajímavé buď neobvyklými tvary těla, anebo extrémní vzácností. A jde‑li o pojem „mrtvé dřevo“, běžně biology používaný v souvis‑ losti s různými v něm žijícími organismy, stručně jej objasním. V tomto smyslu se sice omeze‑ ně týká rovněž starého suchého opracovaného dřeva pod střechami budov (krovů, podlah, nábytku atd.), v převažující většině ale už v určité fázi rozkladného narušení při zvýšené at‑ mosférické vlhkosti přímo ve volné přírodě. A to jak zcela suchých stojících či padlých stro‑ mů, jejich větví, kmenů, pařezů a jiných zbytků, tak i vyhnívajících stromových dutin. Od‑ borně a nejvýstižněji se v takovém dřevě žijícím druhům říká saproxylické, což je složenina ze dvou cizích slov: sapros – shnilý, a xylém – dřevo.  Brouci rýhovce pralesního žijí i se svými larvami většinou zahrabáni ve vlhké drti hodně už prohnilých, padlých lesních stromů. Také tento brouk vypadá se svými „vyoranými brázdami“ na hlavě a štítu, jako by do naší fauny ani nepatřil. Jeho slovenských lokalit je mnohem víc než českých. Kdysi jsem jej poměrně hojně zastihl v mohutném polorozpadlém kmeni jednoho listnáče na osluněném okraji lesa pod jedním z vrcholů Pohronského Inovce. Foto Stanislav Krejčík Ž I VÁ P Ř Í R O D A