Naše příroda – 1 / 2018

– 52 – Labuť velká (Cygnus olor) Není tomu tak dávno, co labuť velká na našem území vůbec nehnízdila. Pouze na zámeckých rybnících bylo chováno několik párů těchto ptáků pro okrasu, většinou s kupírovanými křídly. V době tahu pak na krátký čas přibyla i hejna labutí táhnoucí ke svým hnízdištím na severu. Prvními labutěmi, které u nás vyhnízdily, byl pár, který byl již před rokem 1945 chován v Blatné na jihu Čech a v roce 1948 přesídlil z vodního příkopu blatenského zámku na rybník Sladovnu. Tam začal odchovávat mláďata, z nichž některá byla odchycena a vysazena na jiných místech a ostatní ani nebylo třeba chytat a vysazovat, protože si rybníky ke hnízdění našla sama. V roce 1964 u nás hnízdilo 24 párů, v 70. letech okolo 300 párů a dnes se počet hnízdících labutí odhaduje na 600–700 párů, usazených na vhodných místech po celém našem území do nadmořské výšky okolo 700 m. K tomu je nutné připočíst ještě stovky labutí, které u nás na nezamrzajících vodách zimují, a pak není divu, že je labuť ptákem všeobecně známým. Přesto však o jeho životě panuje mnoho omylů. Nejznámější je asi ten, že labutě jsou němé, což se promítlo třeba i do jejich anglického pojmenování „Mute Swan“. Tato domněnka má zřejmě svůj původ v antických dobách, kdy se lidé domnívali, že labuť – po celý život němá – před svou smrtí překrásně zapěje, z čehož vznikla i známá „labutí píseň“. Skutečnost je však poněkud jiná. Labutě nejsou opravdu tak užvatlané, jako třeba papoušci, ale možnosti hlasových projevů jim nechy- bí. V případě ohrožení se ozývají hlasitým syčením, podobně jako husy, mláďata žadoní o pozornost rodičů pískáním a dospělí jedinci mezi sebou komunikují nepříliš libozvučnými skřípavými zvuky. Ještě známější jsou mechanické zvonivé zvuky vyluzované za letu prouděním vzduchu mezi pery letek, nebo hlasité údery křídel o vodu, když labuť vzlétá z vodní hladiny. Vzlétnout není pro labuť nijak snadné, dospělé samice totiž váží 6,5–12 kg, samci dokonce až 15 kg. Délka těla činí 140–160 cm (hlavně díky dlouhému krku), rozpětí křídel 200–240 cm. Tyto rozměry řadí labuť ve velikosti na jedno z předních míst mezi našimi ptáky. Peří dospělých ptáků je zářivě bílé, zobák oranžový s černým hrbolem u kořene (u samce větším), nohy jsou černé. Mladí ptáci jsou špinavě hnědošedí, zobák mají černý. Koncem zimy probíhá na zimovištích tok a brzy poté si jednotlivé páry obsazují hnízdní teritoria. Od konce března do června si staví na zemi na břehu, ale vždy blízko vody velké hnízdo z rákosí a větviček. Hnízdo ještě vystýlá prachovým peřím. Samice snáší 5–8 špinavě hnědožlutých vajec, na kterých sedí sama po dobu 35–38 dní. Zatímco samice sedí na vejcích, samec je v blízkosti a hlídá. V době hnízdění jsou labutě velmi agresivní a své teritorium si hlídají nejen před jinými labutěmi, ale i před šelmami a ne- váhají napadnout ani člověka. Mláďata rychle rostou. Jsou pokryta prachovým peřím, většinou šedým, u menší části populace bílým. Na vodě se často ukrývají mezi křídly rodičů. Labutě jsou býložravci, živí se vodními rostlinami, pobřežní vegetací, trávou, někdy se pasou i na osení na polích. Ve městech a parcích jsou často přikrmovány. Ž I VÁ P Ř Í R O D A