Naše příroda – 1 / 2018

– 54 – dostatek vhodné potravy pro své ra‑ tolesti. Často tedy obývají lesíky nebo břehové porosty, ale najdete je i v re‑ mízcích, parcích či dokonce živých plotech. Některé vzorce chování mají všichni drozdovití společné. Roztr‑ žitě poskakují po zemi a vyhledáva‑ jí bezobratlé, hlavně tučné červy, ale i hmyz a jeho larvy či plže. V době hnízdění se při shánění potravy ob‑ zvlášť zapotí. A protože se přitom zdržují vesměs při zemi, zůstávají vždy ve střehu a ani náhodou je ne‑ napadne se před vámi nijak zvlášť producírovat. Drozd kvíčala má ale oproti ostatním „drozdům“ v obra‑ ně tak trochu navrch. Není totiž ty‑ pickým pozemním ptákem a právě proto dokáže náležitě zatočit snad s každým krkavcovitým vetřelcem (nejčastěji se strakou), který si polí‑ čí na jeho snůšku. Vyrazí za záškod‑ níkem jako raketová střela vysoko do vzduchu a zpacifikuje ho obzvlášť účinnou biologickou zbraní. Zkrát‑ ka za letu ho zbombarduje vlastním kašovitým trusem. Fuj. A míří na‑ prosto přesně. Jsem si jistá, že po ta‑ kové nakládačce už leckterý „krka‑ vec“ o repete nestojí. Vyhládlé hejno hravě oholí celý šípkový keř. Zvládne ale i vzrostlý jeřáb Mnoho rozklovaných plodů přitom spadá dolů do sněhových duchen, kde z nich drozdi upatlají výtečnou marmeládu