Naše příroda – 1 / 2018

– 58 – Plachá vznešenost Zubry se mi podařilo pozoro‑ vat v oboře Vojenských lesů a statků Židlov v bývalém vojenském prosto‑ ru Ralsko. Vždycky to bylo nečekané setkání, na které jsem však byla při‑ pravená, protože v batohu na zádech jsem v tu dobu kromě svačiny s sebou nosila i foťák. Zubři mi také projevili velikou laskavost, jestli to takto mohu říct, a jen jednou ze tří setkání utekli. Přestože mi židlovští zubři připadají (asi díky předešlému dlouhému poby‑ tu v aklimatizační oboře) vcelku zvyklí na přítomnost lidí, stále se jedná o pla‑ ché tury, kteří se člověku milerádi vy‑ hnou. Proto si pořízených fotografií nesmírně vážím. Ne každý má takové štěstí, jako jsem měla já. Návrat krále lesů Pomyslné panování nad našimi lesními hvozdy se odjakživa přisuzuje jelenovi; vždyť se ho‑ nosí majestátní korunou z paroží. Od té doby, co jsem se ve „volné“ přírodě poprvé setkala se zubry, ovšem vnímám tuto pohádkovou fikci jinak. Rozvážné pohyby zdůrazněné úžasnou hrou světla a stínu: mohutný býk v popředí ozářený sluncem, zatímco za ním se černal hus‑ tý les. Jiskrným okem sledoval houští, odkud jsem stádo „skrytě“ pozorovala. Věděl o mně, stejně jako ostatní, ale nevyděsilo je to. Jeleni by už dávno v panice utekli. Avšak ze zubrů či‑ šel stále klid hodný panovníků. Ano vím, je to i tím, že jeleny neustále pronásledují lovci. Ale i tak… Po hodině začali zubři nenuceně zvolna odcházet, noha co nohu mine. A teprve teh‑ dy, když jsem je viděla kráčet, jsem si zcela uvědomila jejich suverénní královský majestát. Text a foto: Denisa Mikešová P O Z O R O VÁ N Í  Zubr je zvíře, které do českých lesů patří