Naše příroda – 1 / 2018

– 59 – Ačkoliv z některých webových stránek (nebo i z mého článku) mů‑ žete získat pocit, že v Židlově si „zub‑ ry musíte určitě užít“, nenechte se zmást. Není to tak. Obora Židlov je rozlehlá (3780 ha), zubři se v ní již pohybují zcela volně a jak jsem brzy zjistila, stádo neustále migruje. Takže narazit na ně je spíše náhoda a štěs‑ tí. Vždyť na své fotografie zubrů (tedy dvě úspěšná pozorování) jsem čekala téměř dva roky! Sláva i soumrak Zubr evropský ( Bison bonasus ) je jedním z mála evropských endemi‑ tů. Genetické a morfologické (mor‑ fologie je odvětví biologie, které se zabývá tvarem, formou a struktu‑ rou organismů) studie naznačují, že zubr vznikl v době ledové mezi‑ druhovým křížením mezi praturem ( Bos primigenius ) a bizonem stepním ( Bison priscus ). Ačkoli oba druhy obý‑ valy odlišná prostředí, jejich areály se prolnuly. Podle vědců mohla být důvo‑ dem křížení nouze o samice vymírají‑ cích bizonů. Svou hypotézu objasňují tím, že mnohem větší bizoni si páření na pratuřicích mohli snadno vymoci silou (odborná studie „Návrat zubra evropského do České republiky“, Čes‑ ká krajina, o. p. s., 2012). K tomu do‑ šlo na přelomu pleistocénu a holocé‑ nu (před 12000–10000 lety), odkud pocházejí nejstarší známé pozůstat‑ ky zubra. Zubr se přizpůsobil podmínkám a rozšířil se na rozsáhlém území Evro‑ py, od dnešního severního Španělska až po jižní Skandinávii a Pobaltí a od P O Z O R O VÁ N Í Setkání se stádem zubrů „ve volné přírodě“ je opravdovým zážitkem