Naše příroda – 1 / 2018

– 62 – Zubr a krajina Zubři obývají bohaté biotopy, od otevřených travních stepí přes lesy až po nepříliš strmé horské terény. Na Kavkaze před svým vyhubením vystu‑ povali až do výšek 2100 m n. m. (V. G. Heptner a kol. 1988). Navíc v součas‑ nosti žije v Litvě stabilní populace zu‑ brů, která se pohybuje v mozaikovité kulturní krajině s fragmenty lesů, luk a zemědělských kultur, takže je vidět, že soužití lidí se zubry a zubrů s lidmi je možné. Zubři na lidi neútočí (žád‑ ný útok zubra na člověka není znám), takže při dodržování základních bez‑ pečnostních pravidel (např. nechodit k nim blíže než na 100 m či brát váž‑ ně varovné frknutí samce či některé ze samic a tiše vyklidit pozice) při se‑ tkání se zubry se nemusíte bát. Stejně jako ostatní velcí býložravci hrají i zubři zásadní roli v přírodních ekosystémech, a to tím, že spásáním do značné míry potlačují růst nále‑ tových dřevin, keřů a mnohých in‑ vazivních travin, které jsou schopny pohltit původní flóru (a s ní druhot‑ ně i drobnou faunu). Toho se dá efek‑ tivně využít v péči o biologicky cenné lokality, jako je tomu např. v bývalém vojenském výcvikovém prostoru Milo‑ vice – Mladá, kde zubři společně s pra‑ tury a divokými koňmi udržují cen‑ nou step s přírodním bohatstvím 280 chráněných a ohrožených druhů váza‑ ných na otevřená stanoviště (projekt společnosti Česká krajina, o. p. s., více na: www.ceska‑krajina.cz ). Co o zubrech možná nevíte Zubr je stádní zvíře. Přirozeně se populace zubrů rozdělují do smí‑ šených a výlučně samčích skupin. Smíšené skupiny jsou vedeny vůd‑ čí samicí a zahrnují samice, mláďata a mladé samce do věku 3 let, k nimž Když člověk uvidí zubra kráčet, uvědomí si jeho královský majestát P O Z O R O VÁ N Í