Naše příroda – 1 / 2018

– 66 – fotografováním mohl strávit více času. Fotoaparát se stativem jsem přesunul na vyvýšenou kamennou hráz, odkud byl výhled na okraj rá‑ kosí s průsekem vydupaným černou zvěří. Obával jsem se, že má silueta bude proti obloze velmi nápadná, ale obavy se ukázaly jako liché a opeřenci nijak negativně nereagovali. Maskoval jsem se jenom lehce, pohodlně seděl na židličce a kochal se modráčky, pro‑ menádujícími se necelých deset metrů od mého stanoviště. Po několika ho‑ dinách fotografování mě slavíci při‑ jali jako součást okolí, jako něco, co je „tam nahoře na hrázi“ a do rákosí to neleze. Tolerovali mi i prudší po‑ hyby, kdy jsem třeba potřeboval po‑ sunout celý stativ. Prostě pro wildlife fotografa neskutečný luxus a pohodlí. Poměrně často jsem modráčka v rákosí dokázal sledovat jen díky modré barvě jeho náprsenky. Čekal jsem na příležitost, fotoaparát za‑ ostřený na modravý bod skrytý v rá‑ kosí, připravený jej sledovat ve spleti stébel, kdy poskočí na vhodnější mís‑ to. Jakmile se ale otočil zády, díky své‑ mu hnědavému zbarvení zcela sply‑ nul s rákosovým porostem. O to víc jsem byl překvapen, když se objevil na volném prostranství doslova před objektivem a zvědavě si mě prohlížel. Po hodinách a dnech pozorování a fotografování si jsem jistý, že na lo‑ kalitě zahnízdily minimálně tři páry. Vzájemnou vzdálenost hnízd odhadu‑ ji na dvacet metrů, možná více. Díky blízkosti vodní plochy s velkým po‑ rostem a zbytku mokřiny zde mají bohatý zdroj potravy. Rozptýlené níz‑ ké keře jsou bezpečným místem pro hnízdění. Pokud se lokalitu podaří udržet v nezměněném stavu, před‑ pokládám, že se příští rok opět slaví‑ ci modráčci vrátí. Já osobně mám velikou radost, že zničená příroda v bezprostřed‑ ním okolí velkého průmyslového města začíná ožívat. Že život uka‑ zuje svou sílu všude tam, kde nasta‑ nou příznivé podmínky, a že se zde začínají objevovat druhy, které mám ze školních let spojené s krajinou již‑ ních Čech.  Sameček slavíka modráčka Slavík modráček při lovu hmyzu P O Z O R O VÁ N Í