Naše příroda – 1 / 2018

– 67 – Slavík modráček středoevropský na Radovesické výsypce Text: Anna a Jiří Vaníkovi / Foto: Jiří Cibulka P O Z O R O VÁ N Í Severní sukcese je starší a tím pádem i více zarostlá než sukcese jižní. Tvoří ji většinou větší vodní plochy s mírnými břehy a různě hustými a velkými porosty rákosí a orobince. Proces suk‑ cese zde již značně pokročil a lokalita zarůstá dřevinami, což slavíkovi modráčkovi nesvědčí, a postupně je vytlačován na sousední jižní suk‑ cesi a spolu se slavíkem se sem přesouvá i naše pozornost. Za poslední čytři roky klesl počet hnízdících párů zhruba o polovinu (v roce 2017 zde hnízdily 2–3 páry). Jižní sukcese je mladší, méně zarostlá a hlavně na rozdíl od sukcese se‑ verní ji tvoří desítky malých jezírek s rozvolně‑ ným rákosím, což je přímo ukázkové prostředí pro hnízdění modráčka. V roce 2017 zde hnízdi‑ lo 10 párů. A zároveň díky velké členitosti pro‑ středí by tuto plochu neměl potkat osud sever‑ ní sukcese v podobě březového lesíka. Ovšem tyto dvě mnohahektarové plochy ne‑ jsou pro tento druh zdaleka jedinou příležitos‑ tí k hnízdění na Radovesické výsypce. Během rekultivačních procesů zde totiž byla ponechá‑ na Severočeskými doly tzv. měsíční jezírka, což jsou malé vodní plochy, dalo by se říci až tůňky, s úzkým pásem rákosí, které vznikly samovol‑ ně usazováním a propadáním skrývky. Většina z nich je roztroušená na pravidelně kosených loukách, čímž je i odstraněn problém se za‑ růstáním a více méně každá z těchto „louží“ je obývána jedním párem slavíka modráčka stře‑ doevropského. V roce 2017 na těchto tůňkách hnízdilo 8–10 párů. Radovesická výsypka je unikátní ekosystém, který kombinuje rekultivované plochy vytvo‑ řené člověkem a území ponechaná přirozenému vývoji. Jedná se o vnější výsypku velkolomu Bílina, sypání skrývky zde bylo ukončeno v roce 2003 a rekultivační práce probíhají dodnes. Většina území této výsypky byla zrekultivována a převládá zde lesnická a zemědělská rekul‑ tivace. Dvě plochy o rozloze 30 a 50 ha však byly ponechány přirozené sukcesi a především tyto oblasti slavík modráček středoevropský obývá. Ze zimovišť se první jedinci začínají na Ra‑ dovesickou výsypku vracet ani ne tak na za‑ čátku jara, jako spíš na konci zimy. Víceletí sa‑ mečci přilétají vždy jako první, a to již na konci druhé dekády března. Pro nás bílinské ornito‑ logy je to období, kdy se začínáme probírat ze zimního spánku a vydáváme se hledat první na‑ vrátilce ze zimovišť a s velkým očekáváním vy‑ hlížíme typické rezavé zablesknutí mezi ráko‑ sím nebo výrazný nezaměnitelný zpěv. Týdny následující po příletu modráčků trávíme pro‑ lézáním rákosí, šplháním po svazích údolíček na suksecích a monitorujeme výskyt těchto na‑ šich pokladů. Pak je necháme v klidu hnízdit a vyvádět mladé a následuje druhé kolo „otro‑ činy“, při které monitorujeme, jak se hnízdění vydařilo. 