Naše příroda – 1 / 2018

– 7 – Než přijde skutečné jaro Text a foto: Jaromír Zumr Stačí se vydat do zimní přírody a přesvědčit se o tom. Na první pohled zjistíme, že neuslyšíme zpěv ptáků, jako je tomu v jiném ročním období. Mnoho hmyzožravých odlétlo na pod‑ zim do teplých krajů, protože by se zde neuživili. Také někteří savci jsou zalezlí ve svých úkrytech a zimu pře‑ spávají. Můžeme jmenovat např. jež‑ ky, plchy a jiné. I jezevec lesní upadá do nepravého zimního spánku, kdy se někdy během zimy probouzí, aby se šel napít. Ovšem je to také jeden z těch, kterému se právě v tomto ob‑ dobí rodí v norách slepá mláďata. Jeho námluvy probíhají sice uprostřed léta, ale jelikož mívá samice utajenou bře‑ zost, která trvá 210 až 240 dnů, mlá‑ ďata se rodí až nyní. V teple vystlaném kotli hluboko pod zemí může být až 6 mláďat, ale většinou je jich méně. Podle zanechaných stop ve sněhu zjistíme, jak čilý ruch v zimním lese panuje. Spatříme stopy srnčí, jelení nebo i mufloní zvěře. Koncem února můžeme v lese najít jelení shozy, pro‑ tože to je období, kdy se jeleni zbavu‑ jí starého paroží, aby jim potom přes léto narostlo nové a silnější. Nový pa‑ roh je v době růstu chráněn tzv. lýčím, pod kterým jsou ukryty cévy, které paroh vyživují. Paroh se vyvíjí až do Je pravda, že někomu se může zdát, že příroda v zimě spí, tak tomu ale není. Někteří obyva‑ telé nás sice na zimu opustili, ale ostatní, kteří zůstali, vyměnili své kožíšky za zimní, a toto nepříznivé období zdařile přečkávají.  Symbolem předjaří jsou i rozkvetlé sněženky Ž I VÁ P Ř Í R O D A