Naše příroda – 1 / 2018

– 78 – Příroda pod sněhovou peřinou Text: Monika Tošenovská, Monika Vraštilová Foto: Monika Tošenovská, Jaroslav Vraštil Rostliny pod peřinou Při pohledu na holé stromy a keře vás jistě na‑ padne, že stromy odpočívají. Skutečně je tomu tak, obzvlášť u těch listnatých, kterým chybí lis‑ ty k dýchání a fotosyntéze. Na podzim totiž roz‑ loží zelené barvivo z listů (proto se podzimní listí tak různě zbarví) na živiny, které uloží do kořenů a přes zimu je pomalu čerpají. Jehlična‑ té stromy se v zimě také zpomalí. Byliny znají různé cesty, jak se se zimou vypořádat. Některé uloží důležité látky do kořene, hlízy či odden‑ ku, zbytek rostliny zimě obětují a na jaře pak znovu vypučí. Takovým říkáme trvalky a jistě jich spoustu znáte – „pampeliškou“ či třeba sně‑ ženkou počínaje až po kapradiny a přesličky. Jednoletky (např. slunečnice, jetel, hrách, salát, kukuřice) se se svým krátkým životem před zi‑ mou rozloučí a do dalších let ponechají pod pů‑ dou ukrytá semena. Mechy a lišejníky umí zimu přečkat pod sněhem, mráz jim nevadí a neru‑ šeně žijí dál. Houby se často stáhnou pod půdu, kůru či jiný živný povrch do podhoubí a až v pří‑ hodných podmínkách se zase objeví nad povr‑ chem. Jsou ale i takové, kterým mráz nevadí. Živočichové pod peřinou Co ale živočichové? Také se někam ukry‑ jí a odpočívají či dokonce spí? Určitě vás hned napadá medvěd, jezevec, ježek či netopýr, kte‑ ří skutečně v zimě spí. Ano, spousta živočichů jsou zimní spáči. Ale víte, že není spáč jako spáč? Někteří jsou skutečně tak líní (nebo spíš „chytří“ a přizpůsobení), že spí skoro celou zimu a po celou tu dobu nejí. Jsou to třeba svišť, sysel, ježek, plši či netopýři (i když ti se při oteplení mohou probudit, vydat se ven z úkry‑ tu a hledat potravu, kterou většinou nenajdou a zbytečně se tak vysílí). Další spáči jsou trochu čipernější – jakmile se oteplí, probudí se, tro‑ chu se protáhnou a třeba i nakrmí. Příkladem mohou být jezevci nebo medvědi. Najdou se i ta‑ koví (třeba veverka), kteří prospí pár nejnepří‑ znivějších dnů, ale jinak jsou aktivní a krmí se ze zásob a hledáním potravy. Další živočichové, kteří se před zimou skrý‑ vají, jsou třeba bobr či ondatra – ti se v nepří‑ hodných podmínkách skryjí do svého hradu či nory a tam jsou sice schovaní, ale nespí, krmí se ze svých zásob a odpočívají. Příroda se uložila k zimnímu spánku. V posledních letech je zima tak trochu jiná – víc než bílá, bývá taková šedivá. Obloha je většinou zatažená, fouká studený vítr, stromy jsou holé, svěží ze- lená z přírody zmizela, je sychravo a venku je smutně ticho. Všechno je takové šedé, holé a vlhké. Sem tam se ale z oblohy sesypou bílé vločky nadýchané jako peříčka a vlhký vítr, který leze pod kůži, se změní v mrazivý, který umí vykouzlit křupavou krustu na kalužích, blyštivé rampouchy na okapech a ledové obrázky na oknech. Potom si většina z nás plnými doušky užívá tu bílou nádhe- ru všude na dohled a vydává se na procházky do pohádkově zachumelené přírody, vesele se klou- že, bobuje, staví sněhuláky, tvoří andělíčky ve sněhu… Ale co ta naše příroda? Je také ráda, když se zachumlá pod bílou peřinou? Spí pak všechno pod ní a nabírá sílu na jaro nebo je tomu jinak? P R O D Ě T I