Naše příroda – 1 / 2018

– 79 – No a kromě známých „chlupáčů“ spí nebo částečně pospává a odpočívá i většina dalších živočichů: ryby odpočívají na dně rybníků, oboj‑ živelníci se ke spánku zahrabávají do půdy, pod pařezy či pod kamení, ještěrky a hadi se stulí a „usnou“ v úkrytech pod kamením či větvo‑ vím, mnohý hmyz ztuhne ve škvírách v příro‑ dě i lidských obydlích (motýli, slunéčka, zla‑ toočky), mnozí plži se zavíčkují ve své schránce. Někteří živočichové se před zimou odeberou ke stálému spánku – tedy zemřou a do dalšího jara zanechají přežít pouze své potomky v po‑ době vajíček (mnohý hmyz, slimáci…). A co když nespí? Ale zdaleka ne celé živočišné osazenstvo pří‑ rody v zimě odpočívá a spí. Třeba takové sněž‑ nice (hmyz) zimu přímo milují a radostně po‑ skakují přímo po sněhu. Někteří živočichové se stahují do lidských obydlí, kde jsou dál aktiv‑ ní – např. mouchy či pavouci. Jiní živočichové se schovají hluboko pod zem, a tak spokojeně dál fungují a krmí se ze zásob – např. mraven‑ ci. Hluboko v půdě se to vůbec stále hemží hbi‑ tými bezobratlými živočichy. Podobně v po‑ tocích zůstává plno aktivních larev vodního hmyzu a ryb. Nahoře po větvích sem tam po‑ skakují a po obloze přeletují mnozí ptáci. Po zemi pobíhají srnci, jeleni, lišky, divočáci, za‑ jíci a mnozí další. Jak to, že jim zima nevadí? Jak se přizpůsobují? Čím se v zimě krmí? Nu, zima jim asi není příliš příjemná. Kožich se jim na zimu sice zahustí, ale mráz se pod něj jistě vloudí. Musí si najít dobré úkryty, je třeba se zahřívat pohybem a dávat si při tom pozor na své nepřátele, často trpí hladem. Je těžké ne‑ pozorovaně vystopovat a ulovit kořist, která je obzvlášť ostražitá, a chytit ji si žádá spous‑ tu cenné energie. Zrovna tak asi není snadné objevit potravu skrytou pod sněhem, ať už to jsou na podzim spadaná semena stromů či myš zahrabaná pod sněhem a zemí. Ptáci si musí najít vhodné úkryty, zahří‑ vat se v hejnech nebo čepýřit si peří jako peři‑ nu proti mrazu. Musí být při svém lovu také velmi ostražití (sovy, dravci), vytloukat potravu skrytou pod kůrou (datel, strakapoud), hledat potravu schovanou v zimní přírodě v podobě různých semen a plodů (sýkory, kosi, pěnkavy, stehlíci…) nebo si potravu ukládat do zásoby a pamatovat si její umístění (sojky). Někteří ptáci jsou tak „mazaní“, že před zi‑ mou uletí. Tady by je trápil mráz, nenajdou svou oblíbenou potravu – hmyz – a nechtějí nebo spíš neumí se krmit ničím jiným. Musí být tedy houževnatí a vytrvalí, zvládnout cestu do dalekých krajin a překonat spoustu nástrah a překážek. Není to tedy asi cesta jednodušší. Mnohým z vás se jistě hned vybaví vlaštovky či čápi, ale takových cestovatelů je mnohem víc – např. také rorýsi, kukačky… A víte, že i třeba takoví havrani jsou stěhovaví? Některá hejna se totiž seberou a zmizí na jih a u nás je nahradí  Lišaj svlačcový – příklad našeho na zimu odlétajícího motýla Foto František Šaržík  Sněžnice – příklad hmyzu, který si v zimě přímo lebedí Foto Pavel Krásenský P R O D Ě T I