– 20 – Melodie žluví lásky Text a foto: Ivan Kňaze ŽIVÁ PŘÍRODA Pod lesem se táhnou vlnitá pole. Jarní ranní slunce mě našlo na Dolních loukách u obce Dolní Orešany, právě se zde probouzeli sysli ze zimního spánku. Jasně jsem slyšel pískot strážného sysla. V tom však slyším i silný pronikavý hlas našeho výjimečně zbarveného pěvce, žluvy hajní (Oriolus oriolus). Její flétnový melodický hlas je nenahraditelný. Byl to výrazně žlutě zbarvený sameček. Každý by ho musel na vrcholku ořešáku okamžitě zahlédnout. Zpěv žluvy mě velmi zaujal. Imponující pták seděl na vrcholku ořešáku a v dobré náladě vytrvale vyluzoval ze svého zpěvného ústrojí – syrinxu – ty nejkrásnější melodie. Tento zpěv má dvě hlavní poselství – upozorňuje zájemce druhu, že území je obsazeno, a druhé poselství je určeno samičce. Krásným vzhledem a zpěvem ji sameček zve ke sňatku. Zpěvem žluva komunikuje s okolím, se svými partnery i vetřelci. Ale zpěv je nyní na jaře vázán především na rozmnožovací fázi. Jak uvádí Veselovský: „Ptačí samci začínají zpívat, když jsou řídicí nervová jádra Samec žluvy hajní koncového mozku ovlivněna zvýšenou hladinou samčího pohlavního hormonu testosteronu.“ Zpěv můžeme přirovnat k naší lidské řeči. Bylo zjištěno, že je stejně jako lidská řeč řízen levou hemisférou koncového mozku. Když se zaposlouchám do zpěvu žluvy, vidím v něm melodická slova, která lze zřetelně popsat například jako „dydliodliu“ nebo v další fázi melodie zazní „ódliuó“. Melodie vždy začíná ve vyšším tónu a zakončení je v nejnižším tónu. Více slabik zpěvu tvoří jakousi frázi, která vytváří rytmus, a nakonec vzniká společně Melodie žluví lásky
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=