3 / 2025 / 85 Kč, 3,5 Drahokamy z českých pegmatitů Zaostřeno na vetřelce – dřeviny Sopečné majáky Kokořínska
OBJEVUJTE S NÁMI ŽIVOT MOKŘADŮ Mokřady z naší krajiny postupně mizí. A s nimi ijejich obyvatelé, mnohdy vzácné a ohrožené druhy rostlin a živočichů. Dlouhodobě usilujeme o jejich ochranu a záchranu. Pomůžete nám a zapojíte se do naší akce 3x 30 dnů pro mokřady? JAK NA TO? Stačí najít ve svém okolí mokřad, navštívit ho a pozorovat, co zajímavého v něm a v jeho okolí žije, a podělit se o to snámi. Podrobné informace najdete na webových stránkách www.nasemokrady.cz. Naskenujte QR kód a jste tam. CO A KDY BUDEME POZOROVAT? Obojživelníky: 15. 3. – 13. 4. 2025 Vážky: 15. 6. – 14. 7. 2025 Ptáky: 15. 9. – 14. 10. 2025 A CO VÍC? V každé etapě můžete vyhrát výkonnou fotopast a návštěvu záchranné stanice pro zvířata s naším odborníkem. A CO JE TO TEN MOKŘAD? Pro nás je to místo, kde voda odpočívá. Prostředí na rozhraní souše a vody, mokřina, bažina, rašeliniště, tůně. V rámci akce můžete pozorovat život na „mokřadu“ v širším pojetí, tedy na všech místech majících něco společného s vodou – třeba i na rybníku, potoku, řece či na vašem zahradním jezírku. Realizováno za podpory MŽP. Materiál nevyjadřuje stanovisko MŽP. Tento projekt je financován Evropskou unií v rámci Národního plánu obnovy. NextGenerationEU CHRAŇME MÍSTA, KDE VODA ODPOČÍVÁ Generální partner programu Naše mokřady
Hlavní partner časopisu: Spolupracujeme: Milí čtenáři, tak co, uklízeli jste letos zase Česko? A bylo třeba uklízet stejná místa jako loni, nebo jste byli jinde? Našli jste nějaké kuriozity? Bavilo vás to? Jaký z toho máte pocit? Když nás letos organizátoři oslovili, zda chceme být opět mediálním partnerem akce, samozřejmě jsme souhlasili. Krom toho, že se sami za sebe účastníme, tak jako časopis rádi podpoříme podobné projekty, které naší přírodě pomáhají (vždyť by byla ostuda to neudělat). Ovšem každý rok mi hned taky v hlavě vyskočí myšlenka, jak je vůbec možné, že je tato akce stále potřeba? Loni (předloni, předpředloni…) se přece pouklízelo, všichni vědí, kam binec vyhodit, různých kontejnerů a popelnic je i na té nejmenší vesničce dost, jsou logicky barevně rozlišené, polopatisticky popsané…, tak v čem je problém? Opravdu jsme my, lidé, taková čuňata (pašíci mi prominou, myslím to obrazně), že si po sobě nedokážeme uklidit hned a správně? Není snad stejně „náročné“ vyvézt staré pneumatiky (či cokoli jiného – doplňte si dle potřeby) do sběrného dvora jako do lesa? Musím to naložit, vyložit, spálit něco benzínu/nafty po cestě – není fakt lepší ten sběrák a pak dobrý pocit z dobře udělané práce? Ale naštěstí existujete i vy. Vy, kteří zvednete odhozenou lahev, přidáte ruku k dílu a ještě se usmějete na ostatní. Právě vám patří velké díky – a doufáme, že vám naše následující články přinesou inspiraci, radost a možná i trochu té víry, že to má smysl. Užívejte jaro, přírodu a hezké čtení. Eva Dokoupilová Bližší informace o časopise najdete na www.nasepriroda.cz→ ←nebo na www.facebook.com/nasepriroda
Obsah str. 20 str. 40 FOTO ČÍSLA / 5 VE ZKRATCE / 6 ŽIVÁ PŘÍRODA Zaostřeno na vetřelce – dřeviny / 8 Melodie žluví lásky / 20 Přírodovědné sbírky III. / 28 Přírodní památka Děvín, Ostrý a Schachtstein / 40 NEŽIVÁ PŘÍRODA Drahokamy z českých pegmatitů / 46 Karbon není jen uhlí / 56 NA VÝLETĚ Sopečné majáky Kokořínska / 62 NA CO SE LIDÉ PTAJÍ Význam netopýrů pro les / 70 POZORUJEME PŘÍRODU Vzrušující fotografování orlovce říčního / 72 Jelení zvěř v kališti / 79 PRO DĚTI Přírodovědná abeceda – C / 84 SOUTĚŽ / 89 str. 72 str. 79
Jak vznikne taková fotografie? Slovy autora: „Při pravidelné kontrole jedné lokality jsem na louce narazil na čápa bílého, který k mému překvapení vytáhl z trávy užovku podplamatou. V té chvíli jsem ještě netušil, že jich během 30 minut vytáhne dalších 6.“ Autor: Matyáš Mutin
Ve zkratce Ukliďme Česko – rekordní výsledky i těžko uvěřitelné kuriozity Na konci jarní úklidové sezóny hlásí organizátoři ze spolku Ukliďme Česko přes 4 000 proběhlých úklidových akcí se 185 000 zúčastněnými dobrovolníky, což je zhruba stejně jako loni za celý rok. Tématem jarních úklidů byly letos cigaretové nedopalky, kterých se sesbíraly statisíce. Letošní zájem o dobrovolnické uklízení byl opět rekordní. „Rozdali jsme na 120 000 pytlů na sběr odpadků a 180 000 pracovních rukavic, tedy prakticky všechny, které jsme měli pro organizátory (a především jejich dobrovolníky) na letošek nachystány“, uvedl Miroslav Kubásek z pořádajícího spolku Ukliďme Česko. Ruku v ruce s uklízením černých skládek a dalšího objemného nepořádku (včetně například několika tisíc pneumatik) proběhl letos i první ročník soutěže „Vajglobraní“. Výsledkem jsou statisíce sesbíraných nedopalků z veřejného prostoru. Soutěž byla pořádána ve spolupráci s kolektivním systémem Nevajgluj, jehož cílem je snížit množství cigaretových nedopalků v přírodě a veřejném prostoru, podpořit odpovědné chování kuřáků a přispět k čistějšímu životnímu prostředí. Proto věnoval do soutěže Vajglobraní motivační finanční ceny pro výherce, kteří zorganizovali a zdokumentovali nejzajímavější úklidy nedopalků. Na rozdíl od premiérového Vajglobraní má fotosoutěž úklidových fotografií (a také videí) letitou tradici. „Fotosoutěž pořádáme již od prvního ročníku a je tak nedílnou součástí akce Ukliďme Česko. Přesto nás každoročně překvapí, co vše lze nalézt v přírodě a veřejném prostoru. Dokumentují to zejména příspěvky v kategorii „Kuriozita“. Letos například objev zlatého „pokladu“ při úklidu zaměstnanců firmy E.ON, či jen stěží uvěřitelný nález mrtvého muflona se psím obojkem při akci Čistá řeka Berounka“, sdělil další ze zástupců pořadatelského spolku Radek Janoušek. „Úspěšná úklidová sezóna ještě nekončí, neboť v září se Česko připojí k již osmému ročníku Celosvětového úklidového dne. Pokud jste se nestihli přidat k úklidu na jaře, tak v sobotu 20. září jdeme společně na to!“ vyzývají organizátoři. Do letošní jarní úklidové akce se zapojili i mladí hasiči a hasičky z Bohuslavic u Konice. Foto Jaroslava Plesková
– 7 – VE ZKRATCE Život nočních lovců on-line Ochránci přírody z Břeclavi nabízí zájemcům možnost nahlédnout a poodhalit taje života jedné z našich sov – kalouse ušatého. S využitím kamer s nočním viděním instalovaných k hnízdu kalousů sledují výchovu mláďat a chování těchto zajímavých a užitečných živočichů. Přenos je umístěn na www.budkyonline. cz a je doplněn o komentované videozáznamy s těmi nejzajímavějšími situacemi. Členové ČSOP z Břeclavi vyrobili pro tuto příležitost speciální budku s kamerovým systémem. Protože se kalousi nejčastěji vyskytují v zemědělské krajině s remízky, větrolamy, loukami a poli, nainstalovali budku do jednoho z takových míst. Kamerovou budku kalousi využívají už osmý rok za sebou. Nejedná se ale o tentýž pár – zrovna letos došlo k další výměně obou dospělých ptáků. Ochránci přírody z toho mají radost, protože vloni se kvůli chování samice nepodařilo ani napotřetí vychovat žádné potomstvo. Kalousi letos začali s přípravami na hnízdění už v únoru. Samec zaletoval do budky a ukazoval ji samici. Dlouho ji přesvědčovat nemusel, tato budka je pro kalouse velmi atraktivní a kalousi se v ní cítí bezpečně. Na rozdíl od starých hnízd dravců a krkavcovitých ptáků, která kalousi jinak přirozeně využívají, je v ní hnízdo více chráněno před predátory a nepřízní počasí. Zpočátku to ale neměli kalousi jednoduché. Tento typ budky je totiž velmi žádaný i dalším ptačím druhem – poštolkou obecnou. S těmi se kalousi o budku i letos nějakou dobu přetahovali. Nakonec vyhráli kalousi, protože zahajují hnízdění dříve než poštolky. Jakmile samice kalouse snesla do hnízda své první vejce, už se nenechala z budky vystrnadit. Na přelomu dubna a května se kalousům vylíhla mláďata. Samice sice letos snesla šest vajec, což je mírně nadprůměrná snůška, ale mláďat se vylíhlo jen pět. To první mělo smůlu – nepodařilo se mu nakonec z vejce vyklubat. Je to smutné, ale je to právě jeden z příkladů, proč tento on-line přenos existuje. Umožňuje poznávat přírodu takovou, jaká je. Ze začátku jsou role obou rodičů rozdělené – samec má na starosti zásobování a vnější ochranu, samice malá mláďata zahřívá a krmí je přinesenými úlovky. Později, až mláďata povyrostou, se bude muset zapojit do shánění potravy také. Z on-line sledování je vidět, že jídelníček kalousů tvoří zatím výhradně drobní hlodavci – hraboši polní a myšice. Pokud by se jich nedostávalo v dostatečném množství, musí kalousi lovit i náhradní kořist. Tu tvoří v časech nouze např. mladí potkani, mláďata ptáků i chrousti. Kalousi se díky svému zaměření na drobné hlodavce významně podílejí na snižování jejich stavů a fungují jako biologická ochrana polních kultur. Mláďata zůstávají v hnízdě jen do konce května, poté je ještě ne zcela vzletná opustí a posedávají v okolí. Rodiče je pak dokrmují ještě další dva až tři týdny, dokud nejsou schopna samostatného života.
– 8 – Zaostřeno na vetřelce – dřeviny Text: Alena Říhová ŽIVÁ PŘÍRODA Nejen nepůvodní byliny, ale i nepůvodní dřeviny se nám z míst pěstování invazně šíří krajinou a (ne)vzhledně zarůstají mnohá přírodní stanoviště. Často pronikají i do oblastí v zájmu ochrany přírody a ohrožují památky zahradního umění. Pojďme se teď s vybranými druhy seznámit. Všudypřítomné krasodrvo Naším nejrozšířenějším invazním nepůvodním druhem dřevin (dále jen INDD) je trnovník akát. Prorůstá města, obrůstá silnice a železnice, zarůstá strmé svahy a lesní půdu. Je nám dobrým sluhou, ale zlým pánem. Obsypán omamně vonícími bílými květenstvími lahodí oku i nosu a poskytuje bohatou pastvu včelám. Pod drsnou borkou nabízí kvalitní dřevo – výhřevné, tvrdé a mimořádně trvanlivé odolávající hnilobám pro přirozené namoření flavonoidy Trnovník akát se agresivně šíří krajinou hlavně v teplých oblastech země do světlých lesů, křovinatých strání a stepních trávníků. A přitom směle proniká i do chráněných oblastí. Mívá podobu keře (viz fotografii zde a na str. 9 vpravo dole) i stromu (viz fotografii na str. 10 vpravo nahoře). Foto Alena Říhová (Jurek, 2014). Zároveň je ale závažným invazním druhem agresivně se šířícím pařezovými, a zejména kořenovými výmladky (Cierjacks et al., 2013 in Kuneš, Baláš, Gallo, Šulitka, & Suraweera, 2019), jež dokáží v prvním roce dorůst až do čtyř metrů (Jurek, 2014). Kořenovými rametami1 často kolonizuje neudržovaná nelesní stanoviště a biotopy s bylinnou vegetací, a to průměrnou rychlostí metr za rok (Kowarik 1996 in 1 Ramety jsou růstové jednotky potenciálně schopné pokračovat v normálním růstu i bez spojení s mateřskou rostlinou (Šrámková, 2022).
Typickým poznávacím znakem t. akátu jsou trny (přeměněné palisty). Zde si povšimni šipkou označené dvojice jednoduchých trnů u báze listu. Foto David Říha Akáty bývají často mnohokmenné s typicky křivolakými kmeny. Foto Alena Říhová Kuneš, Baláš, Gallo, Šulitka & Suraweera, 2019). Po pokácení stromu se ale kořenové výběžky objevují ve vzdálenosti až 7 m od pařezu (Tyrčl 2007 in Kuneš, Baláš, Gallo, Šulitka & Suraweera, 2019). Likvidace akátu pouhým pokácením bývá marná a paradoxně jen indukuje jeho další šíření zmlazováním (Stejskal, 2023). Pokácený akát totiž zmlazuje z pařezu i po celé ploše kořenového systému a v jediné sezóně dokáže obsadit plochu více než 150 m2 (Pejchal, Sádlo & Štefl, 2021). Akát se šíří hlavně v teplých oblastech do společenstev suchých trávníků, písčin, křovin, suťových lesů, zakrslých doubrav a reliktních borů a směle proniká i do chráněných oblastí (např. v NP Podyjí v součtu zarůstá plochu 150 ha) (Stejskal, 2023). Na stanovištích s dominantním akátem dochází k ochuzení či druhové modifikaci bylinného a keřového patra (Kolbek et al., 2004; Vasilopoulos et al., 2007 in Kuneš, Baláš, Gallo, Šulitka & Suraweera, 2019), a to zejména pro nepřirozené obohacování půdy dusíkem2 (jež ustojí nanejvýš nitrofilní druhy jako např. sveřep jalový, svízel přítula, kopřiva dvoudomá, břečťan popínavý a bez černý (Sádlo et al., 2017 in Kuneš, Baláš, Gallo, Šulitka & Suraweera, 2019), okyselování svrchních vrstev půdy a zvýšené vyplavování půdních bází (Berthold et al., 2009; Vítková, 2014; Vítková et al., 2015 in Kuneš, Baláš, Gallo, Šulitka & Suraweera, 2019). Jako pionýrský druh snadno kolonizuje i chudé a degradované půdy, obzvlášť svými semenáčky citlivými na zástin. A protože je za vhodných 2 Akvizice dusíku akátem se pohybuje v rozmezí 23–300 kg na hektar ročně (DeGomez, Wagner 2001; Cierjacks et al., 2013 in Kuneš, Baláš, Gallo, Šulitka, & Suraweera, 2019).
– 10 – Bílá květenství t. akátu pronikavě vonící po vanilce a medu poskytují bohatou pastvu včelám. Foto Alena Říhová Pokácený akát ihned obrazí výmladky dorůstajícími až 4 m. Vedle něj přežijí nanejvýš otrlé nitrofilní druhy, zde břečťan popínavý. Foto Alena Říhová Tlustá hluboce rozbrázděná borka vynikne obzvlášť u jedinců s mohutným kmenem. Foto Alena Říhová Agilní akát zmlazuje z pařezu i po celé ploše kořenového systému a během sezóny dokáže sobecky obsadit území i přes 150 m2. Vůkol zůstává půda suchá a prakticky bez vegetace. Foto Alena Říhová
podmínek schopen regenerovat ze semenné banky, likvidace akátu holosečí zároveň představuje značné riziko jeho dalšího šíření klíčícími semenáčky3. Navíc je jedovatý. Jeho pletiva obsahují toxiny4 způsobující živočichům (např. koním) otravy a shlukování červených krvinek. Loni jej ochranáři ve velkém likvidovali na ploše 350 ha milovické rezervace velkých kopytníků (Česká krajina, 2024) v rámci t.č. největšího podobného projektu u nás. Vzhledem ke kontroverznosti akátu se u nás nové lesní výstavby neprovádějí ani neplánují, naopak na mnohých místech (kupříkladu v pražských lesích) dochází k nahrazování akátů původními druhy (Kuneš, Baláš, Gallo, Šulitka & Suraweera, 2019) a v některých chráněných oblastech probíhá jeho systematická likvidace (Groner T. 2., cit 2025). K nejrozšířenějším INDD patří i dub červený. Od našich původních dubů5 jej odlišují nápadně špičaté laloky na podzim červenajících listů a téměř kulovité žaludy. Dodnes se využívá nejen k parkovým úpravám, ale i k obnově lesních a zalesňování zemědělských půd, a zejména pak k rekultivacím výrazně degradovaných stanovišť. Nově také k zakládání porostů odolnějších vůči probíhající změně 3 Jednu pražskou přestavbu akátových porostů holosečí doprovázel baby boom, při němž bylo evidováno 350 semenáčků akátu na m2 (Trylč 2007 in Kuneš, Baláš, Gallo, Šulitka & Suraweera, 2019). 4 Celá rostlina akátu kromě květů (zejména pak kůra a semena) obsahuje lektiny (robin, ricin a phasin) cílící na GIT a erytrocyty (Novotná, Svobodová & Jahn, 2021). 5 Původní duby mají laloky listů zaoblené a žaludy oválné. TRNOVNÍK AKÁT (ROBINIA PSEUDOACACIA), BL2, I, MV, 11, 1, 9, 12 Poznávací znaky: tlustá značně rozbrázděná borka; dvojice dlouhých úzkých trnů při bázi listů a na kmenech; květy pronikavě vonící po medu a vanilce. Charakteristika: opadavý keř či strom vysoký 10–15 m (při dostatku živin a vláhy až 30 m), s kmenem o průměru do 50 cm (výjimečně 80 cm), často křivým; s řídkou nepravidelnou korunou a silnými větvemi; s kůrou v mládí hnědavou až tmavě šedohnědou, později s tlustou rozpukanou hluboce brázditou borkou; s koláčovitým kořenovým systémem; s pupeny skrytými mezi párem jednoduchých špičatých trnů (přeměněných palistů); s listy střídavými, až 20 cm dlouhými, lichozpeřenými (sestávajícími z až 10 párů krátce stopkatých eliptických celokrajných lístků, svrchu matně zelených s modravým nádechem), s dvojicí trnů při bázi; s bílými květy uspořádanými v až 20 cm dlouhých převislých hroznech; plodí až 10 cm dlouhé hnědé lusky s až 16 semeny dozrávajícími na podzim a setrvávajícími přes zimu. Cesty zavlečení: pochází ze Severní Ameriky, do Evropy zavlečen počátkem 17. stol., k nám v r. 1710 jako okrasný druh; zprvu pěstován v zahradách a městské zeleni, později vysazován jako protierozní dřevina, kolem komunikací a na lesní půdě; z míst výsadby se snadno šíří; dnes invazní druh s masivním dopadem na naše ekosystémy. Rozšíření v ČR: výskyt po celém území, lesnicky se pěstuje na ploše téměř 14 000 ha1, zejména na jižní Moravě. https://portal.nature.cz/w/druh-107125?myND=trnovn%C3%ADk+ak%C3%A1t+-+Robinia+pseudoacacia#/ Ekologie: světlomilná a teplomilná dřevina citlivá k jarním mrazíkům; prospívá na půdách s různým chemismem, ale vyžaduje dostatečné provzdušnění, obstojí i na extrémních lokalitách; roste na okrajích lesů, podél vodních toků, železnic a cest, v alejích, kolem parků a zahrad, v okolí lidských sídel; kvete V–VI. Rizika: šíří se do přirozených společenstev světlých lesů, stepních trávníků a křovinatých strání, a to dokonce i v chráněných oblastech; vytváří souvislejší skupiny a ochuzuje či modifikuje druhové zastoupení bylinného a keřového patra, a to zejména nepřirozeným obohacováním půdy dusíkem, okyselováním svrchních vrstev půdy a zvýšeným vyplavováním půdních bází; navíc z půdy odčerpává i více živin, zejména fosforu, vápníku a draslíku; vykazuje intenzivní evapotranspiraci vedoucí k vysychání svrchních vrstev půdy; stíní sousedům; vylučováním alelopatických látek zpomaluje růst a vývoj některých rostlin (např. břízy (Betula spp.), buku (Fagus spp.), dubu letního a jilmu (Ulmus spp.))1 Zajímavosti: agresivně se šíří především kořenovými výmladky; produkuje velké množství semen s dlouhou životností a za příznivých podmínek regeneruje ze semenné banky; je jedovatý pro býložravce; ve spolupráci se symbiotickými bakteriemi obohacuje půdu o dusík; produkuje trvanlivé a výhřevné dřevo; rod byl pojmenován po francouzských zahradnících a botanicích Robinových. Vybrané zdroje: (Vojík, Haveldová, Chobot, Pergl, & Sádlo, 2024), (Stejskal, 2023), (Pyšek & et al, 2022), (Stejskal, 2021), (Kuneš, Baláš, Gallo, Šulitka, & Suraweera, 2019), (Buriánek, 2019), (Bellmann & Hensel, 2016), (Jurek, 2014), 1ISOP, BOTANY.cz
– 12 – klimatu. Disponuje totiž výbavou, jež mu dovoluje prospívat v různých nepříznivých podmínkách. V prvé řadě má mohutný a mimořádně pevný kořenový systém (Timbal, Kremer, 1994; Réh, Réh, 1997 in Podrázský & Kupka, 2024), jímž je stabilně ukotven v půdě a odolává i silnému větru, což jej činí způsobilou protierozní a rekultivační dřevinou (Miltner et al., 2016 in Podrázský & Kupka, 2024). Jeho listy mají oproti původním dubům více průduchů, a tak pružněji a účinněji reaguje na nedostatek vody (Timbal, Dreyer 1994 in Podrázský & Kupka, 2024) a již od stadia semenáčků se dobře vyrovnává s obdobími sucha. Je tedy odolnější i vůči probíhající změně klimatu, a tak při narůstajících problémech s domácími listnáči může v budoucnu sehrát významnější roli nežli doposud. Nicméně v jeho přítomnosti je třeba počítat s mírným zhoršením kvality půdy6 (Podrázský & Kupka, 2024). Vzhledem k odolnosti vůči znečištění (Miltner et al., 2016 in Podrázský & Kupka, 2024) jej lze nadále vysazovat do městské zeleně. Hojný a invazní bývá především na půdách živinami chudších (Henin, Vandekerkhove 2016 in Podrázský & Kupka, 2024). Proniká do přirozených společenstev zejména acidofilních borových a habrových doubrav, kde postupně obsazuje hlavně stanoviště dubu zimního (Buriánek, 2019). Vybrané kvarteto nejrozšířenějších INDD ještě ve zkratce doplňme všem dobře známým pámelníkem bílým, který se zakládáním 6 D. červený v porovnání s domácími klimaxovými dřevinami (dubů a buků) způsobuje mírnou acidifikaci, pokles půdní reakce, zhoršení charakteristik půdního sorpčního komplexu a snížení obsahu živin (Podrázský & Kupka, 2024). ŽIVÁ PŘÍRODA DUB ČERVENÝ (QUERCUS RUBRA), BL2, I, MR, 1, 9, 11 Poznávací znaky: nápadně špičaté laloky listů, listy na podzim červenají; borka hladká, mělce popraskaná; žaludy téměř kulovité. Charakteristika: opadavý listnatý strom vysoký až 30 m; s přímým kmenem o průměru až 1m prostupujícím korunou až k vrcholu, s větvemi široce rozkladitými; s borkou zprvu hladkou, později mělce rozpraskanou; s mohutným srdčitým kořenovým systémem; s listy dlouhými přes 20 cm a širokými až 15 cm, čepelemi s až 6 hranatě špičatými laloky na každé straně; plodí vejcovité až kulovité žaludy rostoucí po jednom až dvou na krátkých silných stopkách, dozrávají napřesrok. Cesty zavlečení: pochází ze Severní Ameriky, k nám zavlečen koncem 18. stol., nejčastěji vysazován v parcích a na lesní půdě, ale i na zdevastovaných stanovištích; dnes místy invazní druh s významným dopadem na naše ekosystémy. Rozšíření v ČR: po celém území, především v nižších a středních polohách, lesnicky se pěstuje na více než 6 000 ha1. https://portal.nature.cz/w/druh-39093#/ Ekologie: nejlépe prospívá na hlubších mírně kyselých půdách chudých na vápník2, ale snáší i kyselé písčité a také těžké oglejené půdy; nesnáší půdy bohaté na vápník a s vysokou hladinu podzemní vody; dobře se vyrovnává s periodami sucha už od stadia semenáčků, je odolný vůči znečištění a silným mrazům (snese až -40 °C)3, netrpí ani pozdními jarními mrazíky (raší a kvete až v květnu); dokáže růst i v polostínu. Rizika4: proniká do přirozených společenstev zejména acidofilních borových a habrových doubrav, kde postupně obsazuje hlavně stanoviště dubu zimního; hustou korunou sousedům stíní; navíc jeho spadané listí se rozkládá pomalu a brání v růstu přízemním bylinám. Zajímavosti: hojný a invazní bývá především na živinami chudších půdách5; na rozdíl od domácích dubů roste mnohem rychleji a navíc téměř každoročně plodí4; šíří se hlavně semeny6; v jeho porostu roste jen málo hub7. Vybrané zdroje: (Vojík, Haveldová, Chobot, Pergl, & Sádlo, 2024), (Pyšek et al., 2022), (Stejskal, 2021), 1(Beran 2018 in (Podrázský & Kupka, 2024), 2(Dressel, Jager 2002 in (Podrázský & Kupka, 2024), 3(Brus 2011 in (Podrázský & Kupka, 2024), 4(Buriánek V, 2019), 5(Henin, Vandekerkhove 2016 in (Podrázský & Kupka, 2024), 6(Pejchal, Sádlo, & Štefl, 2021), 7(Bellmann & Hensel, 2016), ISOP, BOTANY.cz
Dub červený má borku jenom mělce rozpukanou a listy s nápadně špičatými laloky se mu s kažným podzimem zbarví do odstínů červené. Foto Václav Motyčka Stromový krasavec dokáže přežívat i v nepříznivých podmínkách, a tudíž je vhodný nejen k rekultivacím, ale i k zakládání doubrav odolnějších vůči probíhající klimatické změně. Zdobí městskou zeleň (zde pražskou Stromovku), ale v přirozených acidofilních doubravách postupně vytlačuje původní dub zimní. Foto David Říha COS MOŽNÁ O INVAZNÍCH DŘEVINÁCH NEVĚDĚL K nejrozšířenějším u nás patří trnovník akát, dub červený, pámelník bílý a topol kanadský. Vysoký dopad na naše ekosystémy mají zejména t. akát, p. žláznatý, d. červený, t. kanadský, borovice vejmutovka, kustovnice cizí a střemcha pozdní. Pronikají i do oblastí v zájmu ochrany přírody a ohrožují památky zahradního umění. Nejagresivnější z nich se šíří hlavně vegetativně pařezovými a kořenovými výmladky (p. žláznatý rychlostí až 3 m a t. akát dokonce až 7 m za sezónu) a navíc jsou rychle rostoucí (p. žláznatý dokáže povyrůst až o 2 m a t. akát dokonce až o 4 m ročně). A tak pokusy o jejich likvidaci pouhým pokácením bývají marné a jen podporují jejich další šíření zmlazováním. Některé produkují i velké množství semen. Jediný strom p. žláznatého urodí až na milion nažek. T. akát dokáže regenerovat ze semenné banky pod porostem, a tak jeho likvidace holosečí je značným rizikem dalšího šíření klíčícími semenáčky. Jako pionýři dokáží kolonizovat i narušená a zdevastovaná stanoviště. Bývají jedovaté pro rostliny (alelopatickým působením např. p. žláznatý) i živočichy (otravy býložravců způsobuje např. t. akát, kožní reakce člověku např. p. žláznatý). Nicméně někteří živočichové je pomáhají rozšiřovat (zoochorií se šíří např. s. pozdní). U teplomilných druhů prozatím u nás v expanzi omezených podnebím (např. p. žláznatého) lze vlivem globálního oteplování očekávat rozšiřování areálu výskytu. T. akát patří k desítce neofytů s nejširší škálou invadovaných biotopů, ke stovce nejinvazivnějších ND Evropy a zároveň mezi 40 nejinvazivnějších krytosemenných dřevin světa. Vybrané zdroje: (Pyšek & et al, 2022), (Berchová-Bímová & kol., 2019), (Kuneš, Baláš, Gallo, Šulitka, & Suraweera, 2019), (Groner, Šíma, & Pergl, 2021).
– 14 – podzemních kořenujících výhonů a rozsáhlých kolonií šíří zejména ze zanedbaných výsadeb do společenstev mezofilních křovin (Buriánek, 2019). A konečně i o poznání méně známým topolem kanadským (křížencem severoamerického t. bavlníkového a evropského t. černého), jenž z míst výsadby (např. ochranných lesních pásem a břehových porostů) proniká zejména do společenstev vrbových křovin a lužních lesů. V důsledku hybridizace a genetické eroze postupně vytlačuje náš původní topol černý, s nímž také bývá zaměňován (Buriánek, 2019). Na pohon klimatické změny A poslední vybranou INDD, jež si dnes podrobně představíme, je pajasan žláznatý. Běžně je k vidění v našich nížinách, především jako součást zeleně metropolí i jejich okolí a ozdoba zámeckých parků, ale zarůstá i lesní půdu (Groner, cit. 2025). ŽIVÁ PŘÍRODA PÁMELNÍK BÍLÝ (SYMPHORICARPOS ALBUS), BL2, I, MR, 1 Poznávací znaky: bílé až narůžovělé drobné zvonkovité květy v hustých hroznech; plody bílé praskající bobule. Charakteristika: opadavý keř vysoký až 2,5 m; bohatě větvený, mladé větve hnědé, starší s šedou borkou; s listy vstřícnými, krátce řapíkatými, čepelemi vejčitými až okrouhlými, do 8 cm dlouhými a do 4 cm širokými, celokrajnými svrchu tmavozelenými, zespodu namodrale zelenými; s drobnými bílými až narůžovělými zvonkovitými květy zhruba 0,5 cm dlouhými vyrůstajícími v hustých hroznech či ve svazečcích; plodí bílé až narůžovělé dužnaté bobule o průměru až 1,5 cm setrvávající přes zimu. Cesty zavlečení: původem ze Severní Ameriky, pěstován jako okrasný keř; zplaňuje; dnes invazní druh s významným dopadem na naše ekosystémy. Rozšíření v ČR: především v nižších a středních polohách. https://portal.nature.cz/w/druh-39968#/ Ekologie: je vysazován především v městské zeleni (např. v parcích, sadech, na sídlištích) a podél komunikací; kvete VI–VII. Rizika: z míst pěstování, obzvlášť pak ze zanedbaných výsadeb, se šíří do okolí a proniká do volné krajiny, zejména do společenstev mezofilních křovin. Zajímavosti: rychle rostoucí dřevina šířící se zejména vegetativně zakládáním podzemních kořenujících výhonů a vytvářením rozsáhlých kolonií; plody jsou potravou ptáků, kteří tak napomáhají i jeho šíření; bílé zbarvení plodů je jen fyzikální (vzniká kompletním odrazem světla), při zmáčknutí či pádu na zem hlasitě praskají (proto lidové označení praskací kuličky); je jedovatý; dříve byly plody a kořeny využívány k posílení imunity nebo k léčení močových cest. Vybrané zdroje: (Vojík, Haveldová, Chobot, Pergl & Sádlo, 2024), (Pyšek & et al, 2022), (Buriánek V, 2019), (Bellmann & Hensel, 2016), ISOP, BOTANY.cz. Topol kanadský má dlouhé, z boku zploštělé a typicky načervenalé řapíky, přesto jeho určování zůstává pro laika tvrdým oříškem. Šiří se zejména do vrbových křovin a lužních lesů, kde vytlačuje původní t. černý. Foto Alena Říhová
– 15 – 7 Polykormon je speciální růstová forma, kdy jedné rostlině patří hned několik navzájem propojených nadzemních částí. Pámelník bílý nejspíš znáš jako úhledně sestřižený živý plot, ale ze zanedbaných výsadeb se šíří především do mezofilních křovin. Typické bílé bobule vytrvávají na keřích i přes zimu (viz fotografii vlevo nahoře) a v nouzi se jimi přiživují ptáci, kteří je spolu s trusem rozšiřují. Foto Alena Říhová, foto vlevo nahoře David Říha Narůžovělé květy pámelníku jsou oblíbenou potravou opylovačů. Foto David Říha ŽIVÁ PŘÍRODA Prvotní invazní ložiska tvoří hlavně ve městech díky efektu tepelných ostrovů, a to v okolí lidských sídel a na ruderálních stanovištích. Objevuje se v uličkách, na nádvořích, na nádražích i podél železnic a silnic, ale i v průmyslových objektech atp. Odtud se dál šíří krajinou do společenstev otevřených travin, křovin, suťových lesů, teplomilných kyselých doubrav, a proniká dokonce i do velmi hodnotných jihomoravských biotopů (Buriánek V., 2019). Úspěch jeho invaze stojí především na abnormální schopnosti regenerace zmlazováním, kdy odumřelé či pokácené stromy obratem nahrazují rychle rostoucí výmladky, které již v prvním roce povyrostou až o 2 m (Groner T. 1, cit. 2025). Rozsáhlými polykormony7 pak stanoviště nahusto protkává a vytlačuje ostatní druhy (Stejskal R., 2021). Šíření pajasanu ale napomáhá i nadprodukce semen. Jediný strom urodí až na milion nažek (Groner, Šíma & Pergl, 2021). A navíc zejména v mládí vylučuje toxiny (hlavně alanthon) inhibující klíčení a růst konkurenčních druhů dřevin, čímž nad nimi vítězí v boji o světlo (Groner T. 1, cit. 2025). Nicméně většina stromů u nás má původ ve zplanění a následné snaze
– 16 – PAJASAN ŽLÁZNATÝ (AILANTHUS ALTISSIMA), BL2, I, MR, 1, 11, 9, US Poznávací znaky: rašící listy s nápadně červeným nádechem; borka zprvu hladká, později se světlými prasklinami; vícekmennost, mohutný kmen srostlý z výmladků; zápach po myšině. Možná záměna: zejména s domácím j. ztepilým (ten má listy vstřícné, ale pajasan střídavé; plodí V, ale pajasan VII/VIII), s nepůvodní škumpou orobincovou (má letorosty štětinaté, ale pajasan holé; listy na podzim červenají, ale pajasanu žloutnou) Charakteristika: dvoudomý opadavý listnatý strom vysoký až 25 m; s rovným kmenem, někdy srostlým z více netvárných kmenů vzniklých zmlazováním; s řídkou korunou se silnými větvemi; hladkou šedavou borkou, později se světlými podélnými prasklinami; s mohutnými listy až metr dlouhými, zpeřenými (sestávajícími z až 22 párů kopinatých lístků až 15 cm dlouhých), u báze se žlázkami; se žlutozelenými květy uspořádanými v koncových latách dlouhých až 40 cm, ♂ květy 5četné s tyčinkami a zakrnělým semeníkem, ♀ drobnější, též 5četné, se semeníkem a zakrnělými tyčinkami bez pylu; plodí podlouhlé nažky s křídlem cca 4 cm dlouhé, zprvu červené, později žlutohnědé. Cesty zavlečení: původem z východní Asie; u nás vysazován od 19. stol. hlavně do městské zeleně, ale i na lesní půdu; záhy zplaněl; dnes invazní dřevina s významným dopadem na naše i evropské ekosystémy. Rozšíření v ČR: běžný v teplých oblastech, zejména na jižní Moravě, ve Slezsku, středních Čechách a v Polabí; roste hlavně v Brně, Praze, okolí Znojma a na Pálavě; pěstuje se na téměř 13 ha lesní půdy2 https://portal.nature.cz/w/druh-35177#/ Ekologie: nenáročná teplomilná adaptabilní dřevina odolná vůči suchu, mírnému zasolení i emisím; roste hlavně v městské zeleni a v okolí lidských sídel, v zámeckých parcích a podél komunikací (silnic a železnic), pěstuje se v lesích; kvete VI–VII. Rizika: šíří se hlavně v teplejších oblastech kolem lidských sídel a na ruderálních stanovištích, odkud proniká do společenstev otevřených travin, křovin, pasek, suťových lesů, teplomilných a kyselých doubrav, a to i do velmi hodnotných biotopů, obzvlášť na jižní Moravě3; tvorbou rozsáhlých polykormonů vytěsňuje ostatní druhy na lokalitě; vylučuje toxiny inhibující klíčení a růst konkurenčních druhů (tzv. alelopatie); hostí řadu škůdců ohrožujících původní vegetaci; jeho kořenový systém může narušovat zdivo a dlažbu. Zajímavosti: krátkověká rychle rostoucí dřevina s abnormální schopností regenerace zmlazováním, šíří se zejména kořenovými výmladky; jediný strom urodí až milion nažek4; ♂ květy jsou velmi aromatické, pyl je alergen; ze žlázek u báze listů se teplem vypařují látky páchnoucí po myšině; je jedovatý; u citlivějších jedinců může vyvolat kožní reakci; ve Francii byly v 19. stol. zakládány plantáže pajasanu jako zdroj potravy pro martináče pajasanového, který měl sloužit k produkci hedvábí4. Vybrané zdroje: (Vojík, Haveldová, Chobot, Pergl & Sádlo, 2024), (Pyšek et al., 2022), 1(Stejskal, 2021), 2(Groner T. 1, cit 2025), 3(Buriánek, 2019), 4(Groner, Šíma & Pergl, 2021) ISOP, BOTANY.cz. Legenda k boxům: I – invazní statut (Pyšek & et al., 2022); BL 1, 2, 3 – Kategorie černého seznamu nepůvodních druhů v ČR (Pergl et al., 2016); US (1143/2014) – druh unijního seznamu; EICAT Score – (Environmental Impact Classificatin for Alien Taxa, Blackburn et al., 2014 in Pyšek et al., 2022): MR – zásadní dopad, MV – masivní dopad, 1 – kompetice, 3 – hybridizace, 6 – toxicita, 9 – chemické působení, 10 – fyzický vstup do ekosystému, 11 – změna struktury ekosystému, 12 – nepřímý vliv interakcí s ostatními druhy o odstranění pouhým pokácením umocňujícím vegetativní množení (Stejskal, 2021). A tak bývají pajasany mnohokmenné nebo s kmeny mohutnými8 spletenými z mnoha tenkých netvárných kmínků navzájem srostlých. Prozatím je expanze pajasanu u nás omezena klimaticky. Přesto se počet lokalit jím obsazených za poslední dvě dekády více než ztrojnásobil a dnes je jich známo přes 200 (Stejskal, 2021). Rozšiřování areálu výskytu pajasanu u nás nahrává probíhající změna klimatu. Se sílícím globálním oteplováním lze do budoucna očekávat i narůstající expanzi pajasanu. ŽIVÁ PŘÍRODA Vysvětlivky: kůlový kořenový systém – dominuje silný do hloubky prorůstající kůlový kořen; srdčitý kořenový systém – mohutný, často hluboký, silné kořeny prorůstají všemi směry (povrchově se rozrůstají daleko do stran), mnoho postranních kořenů, chybí kůlovitý kořen nebo je málo vyvinutý; koláčovitý kořenový systém – mělký, silné kořeny prorůstají jen svrchní vrstvou půdy široce do stran 8 Jeden z nejmohutnějších pajasanů s kmenem při bázi v průměru více než dvoumetrovým potkáš v Hrušovanech nad Jevišovkou (Stejskal, 2021).
– 17 – Pajasan žláznatý se v teplých částech země šíří z měst do otevřených travin, pasek, křovin a doubrav, a to i do velmi hodnotných biotopů. V posledních 20 letech počet lokalit výskytu ztrojnásobil. Foto Alena Říhová Mívá kmen rovný (viz fotografii nahoře), ale častěji mnoho netvárných kmínků (zde), někdy i navzájem srostlých v jediný mohutný kmen. Foto Alena Říhová Poznáš jej zejména podle červenavých rašících listů (viz označení šipkou). Foto Alena Říhová Pokácený pajasan ihned zmlazuje. Mladá borka je hladká (viz fotografii vlevo dole), později se světlými prasklinami (viz zde a fotografii vlevo nahoře) Foto Alena Říhová
– 18 – ŽIVÁ PŘÍRODA CITOVANÁ LITERATURA 1. Bellmann H, Hensel W. (2016). Atlas rostlin. Praha: Euromedia Group, k. s. Knižní klub. 2. Berchová-Bímová K, & kol. (2019). Monitoring ohrožení zájmových lokalit invazními nepůvodními druhy – metodika MŽP. Lesnická Práce. Kostelec n. Č. lesy. 3. Buriánek V. (31. 10 2019). Problematika invazních dřevin v Česku. Aktuální poznatky z výzkumu introdukovaných dřevin. Seminář VÚLHM Strnady: Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, v. v. i. Získáno 2025, z vulhm.cz: chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://www. vulhm.cz/files/uploads/2019/11/02_Problematika-invazn%C3%ADch-d%C5%99evin_Buri%C3%A1nek.pdf 4. ČESKÁ KRAJINA. (8. 2 2024). Ochránci přírody odstraňují nebezpečné akáty na stovkách hektarů milovická rezervace. Načteno z ČESKÁ KRAJINA: https:// www.ceska-krajina.cz/4029/ochranci-prirody-odstranuji-nebezpecne-akaty-na-stovkach-hektaru-milovicka-rezervace-jde-o-nejvetsi-projekt-v-cesku/ 5. Groner T. 1 (cit 2025). Pajasan žláznatý (Ailanthus altissima (Mill.) Swingle). Načteno z ISOP: https://portal.nature.cz/w/druh-35177#/ 6. Groner T. 2 (cit 2025). Trnovník akát (Robinia pseudoacacia L). Načteno z ISOP: https://portal.nature.cz/w/druh-107125?myND=trnovn%C3%ADk+ak%C3%A1t+-+Robinia+pseudoacacia#/ 7. Groner T, Šíma, J, Pergl J. (2021). INVAZNÍ NEPŮVODNÍ DRUHY S VÝZNAMNÝM DOPADEM NA EVROPSKOU UNII jejich charakteristiky, výskyt a možnosti regulace. Metodika: AOPK ČR. stránky 3-303 Praha. 8. Jurek V. (2014). Můj přítel akát. Aktuální stav invazních druhů v ČR. Informační materiál o invazních druzích, 10–12. Brno: ZO ČSOP Veronika. 9. Kuneš J, Baláš, M., Gallo, J., Šulitka, f., & Suraweera, C. (2019). TRNOVNÍK AKIÁT (ROBINIA PSEUDOACACIA) A JEHO ROLE VE STŘEDOEVROPSKÉM A ČESKÉM PROSTORU: REVIEW. ZPRÁVY LESNICKÉHO VÝZKUMU, 64(4), stránky 181–190. 10. MŽP. (2019). Invazní druhy přicházejí – mění a ohrožují původní přírodu. Zpravodaj MŽP(2019/3). Načteno z Ministerstvo životního prostředí: www.mzp. cz/cz/news_20190813_Zpravodaj_3_2019_invazni_druhy 11. Novotná T, Svobodová Z, Jahn P. (2021). Nejčastější otravy koní rostlinami na území České republiky. Projekt IVA VETUNI 2021. UNIVERSITAS VETERINARIA BRUNENSIS. 12. Pejchal M, Sádlo J, Štefl L. (2021). Nepůvodní dřeviny v památkách zahradního umění, stránky 5–203. BÚ AV ČR, v.v.i. Načteno z chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://www.ibot.cas.cz/invasions/pdf/Pejchal%20a%20kol_Nepuvodni%20dreviny%20v%20PAZU_2021.pdf 13. Pergl J, a další (2016). Black, Grey and Watch Lists of alien species in the Czech Republic based on environmental impacts and management strategy. NeoBiota, stránky 1–37. 14. Podrázský V, Kupka I. (2024). VLIV DUBU ČERVENÉHO (QUERCUS RUBRA L.) NA STAV LESNÍCH PŮD – PŘÍPADOVÁ STUDIE. ZPRÁVY LESNICKÉHO VÝZKUMU, 69(2), stránky 143–148. doi:10.59269/zlv/2024/2/729. 15. Pyšek P, et al. (2022). Catalogue of alien plants of the Czech Republic (3rd edition): species richness, status, distributions, habitats, regional invasion levels, introduction pathways and impacts. Preslia(94), stránky 447–577. 16. Stejskal R. (3. 6 2021). Trnovník akát (Robinia pseudoacacia). Ochranářská příručka, praktická péče o krajinu Podyjí – invaze – biodiverzita. Načteno z https://www.ochranarskaprirucka.cz/invazni-rostliny/trnovnik-akat-robinia-pseudoacacia/ 17. Stejska R. (8. 2023). TRNOVNÍK AKÁT V PODYJÍ. Výskyt význam, metody regulace, stránky 1–10. Správa Národního parku Podyjí. 18. Stejskal R. (23. 5 2021). Dub červený (Quercus rubra). Načteno z Ochranářská příručka, praktická péče o krajinu Podyjí – invaze – biodiverzita: https://www. ochranarskaprirucka.cz/invazni-rostliny/dub-cerveny-quercus-rubra/ 19. Stejskal R. (6. 8 2021). Pajasan žlátnatý (Ailanthus altissima). Načteno z Ochranářská příručka, praktická péče o krajinu Podyjí – invaze – biodiverzita: https://www.ochranarskaprirucka.cz/invazni-rostliny/pajasan-zlaznaty-ailanthus-altissima/ 20. Šrámková G. (2022). Biosystematika. Klonalita. Načteno z web.natur.cuni.cz: chrome-extension://efaidnbmnnnibpcajpcglclefindmkaj/https://web.natur. cuni.cz/botanika/brassiploidy/wp-content/uploads/2023/01/Biosystematika_klonalita_Sramkova_2022.pdf 21. Veronika; AOPK ČR;. (2014). Aktuální stav invazních druhů v ČR. Informační materiál o invazních druzích. Brno: ZO ČSOP Veronika. 22. Vojík M, Haveldová A, Chobot K, Pergl J, Sádlo J. (1. 6 2024). Metodika síťového mapování nepůvodních a invazních druhů roslin na území České republiky. AOPK ČR. Slivoň myrobalán zdobí naše zahrady a parky, ale v teplých oblastech často zplaňuje, zde např. kolem cest. Výskyt v ČR https://portal.nature.cz/cs /w/druh-38973?p_l_back_ url=%2Fhledej%3Fq%3Dslivo%25C5 %2588%2Bmyrobal%25C3%25A1n#/ Foto Alena Říhová
Proč jsou rostliny chlupaté? Nevítaný import z Ameriky Ako rys číha na korisť 5 / 2022 / 75 Kč, 3,5 MECHY – ZELENÍ OPILCI Netradičními stopami Jeseníků Výsledky fotosoutěže 2021 6 / 2021 / 75 Kč, 3,5 Jaro v lese Angry bird Užitečné dutiny 2 / 2022 / 75 Kč, 3,5 Lišejníky – průkopníci života Azyl najdeš v zimním lese Zimní hřebenovkou Orlických hor 1 / 2021 / 75 Kč, 3,5 Rostliny s vůní Vánoc Čertovinky z naší krajiny Výsledky fotosoutěže 6 / 2022 / 85 Kč, 3,5 Starší čísla časopisu Naše příroda si můžete objednat… poštou: Naše příroda, z. s., Lazecká 297/51, 779 00 Olomouc e-mailem: redakce@nasepriroda.cz telefonem: +420 585 204 862 Bližší informace o časopise najdete na www.nasepriroda.cz nebo na www.facebook.com/nasepriroda PŘEDPLATNÉ ZAJIŠŤUJE: SEND Předplatné send@send.cz, tel. 225 985 225, www.send.cz Půlroční předplatné: 255 Kč Roční předplatné: 510 Kč ČASOPIS NAŠE PŘÍRODA SEŽENETE POUZE V PŘEDPLATNÉM !
– 20 – Melodie žluví lásky Text a foto: Ivan Kňaze ŽIVÁ PŘÍRODA Pod lesem se táhnou vlnitá pole. Jarní ranní slunce mě našlo na Dolních loukách u obce Dolní Orešany, právě se zde probouzeli sysli ze zimního spánku. Jasně jsem slyšel pískot strážného sysla. V tom však slyším i silný pronikavý hlas našeho výjimečně zbarveného pěvce, žluvy hajní (Oriolus oriolus). Její flétnový melodický hlas je nenahraditelný. Byl to výrazně žlutě zbarvený sameček. Každý by ho musel na vrcholku ořešáku okamžitě zahlédnout. Zpěv žluvy mě velmi zaujal. Imponující pták seděl na vrcholku ořešáku a v dobré náladě vytrvale vyluzoval ze svého zpěvného ústrojí – syrinxu – ty nejkrásnější melodie. Tento zpěv má dvě hlavní poselství – upozorňuje zájemce druhu, že území je obsazeno, a druhé poselství je určeno samičce. Krásným vzhledem a zpěvem ji sameček zve ke sňatku. Zpěvem žluva komunikuje s okolím, se svými partnery i vetřelci. Ale zpěv je nyní na jaře vázán především na rozmnožovací fázi. Jak uvádí Veselovský: „Ptačí samci začínají zpívat, když jsou řídicí nervová jádra Samec žluvy hajní koncového mozku ovlivněna zvýšenou hladinou samčího pohlavního hormonu testosteronu.“ Zpěv můžeme přirovnat k naší lidské řeči. Bylo zjištěno, že je stejně jako lidská řeč řízen levou hemisférou koncového mozku. Když se zaposlouchám do zpěvu žluvy, vidím v něm melodická slova, která lze zřetelně popsat například jako „dydliodliu“ nebo v další fázi melodie zazní „ódliuó“. Melodie vždy začíná ve vyšším tónu a zakončení je v nejnižším tónu. Více slabik zpěvu tvoří jakousi frázi, která vytváří rytmus, a nakonec vzniká společně Melodie žluví lásky
– 21 – strofa. Soubor takovýchto strof označujeme jako melodii nebo zpěv. Proč zpívá žluva, ale i ostatní ptáci, nejvíce právě na jaře? Vědci zjistili, že geny v buňkách koncového mozku se nejvíce soustředí a aktivují, pokud jsou vystaveny výraznějšímu světlu – slunci. Aktivované buňky začnou právě na jaře produkovat hormon, který způsobuje zvětšení pohlavních orgánů, což má pak za následek, že samec intenzivněji zpívá, aby na sebe upoutal pozornost partnerky. A skutečně, náhle se odněkud objevila samice, měla úplně jiný vzhled, nebyla tak výrazně zbarvená jako samec. Zdálo se, že melodický zpěv samce jí imponoval, poslouchala ho, dlouho seděla na vedlejší větvičce pod samcem. Byl bych uvěřil, že už je vše domluveno, kdyby se najednou v dálce od polí Uhelnice neozval jiný žluví samec. Tehdy samec na ořešáku ztuhl, hlasivky mu zmlkly, chvíli oba ptáci tiše seděli a poslouchali. Náhle se však samice vznesla a letěla vodorovným letem nad pole a stromy. Samec na ořešáku začal zpěvem volat, vyluzoval táhlé strofy, ale samici už nepřivolal. Samec ve svatebním šatu Pod lesem se táhnou vlnitá pole…
Samice žluvy ve svatebním šatu poslouchá hlas zpívajícího nápadníka Ženich
– 23 – Samička snáší 3–5 bílých jemně černě skvrnitých vajec Svatební tóny samce se na Uhelnici v třešňové aleji ozývaly i následující den, zdálo se, že samici zaujal více. Tento samec nevynikal jen ve zpěvu, ale měl i zdatnější stavbu těla a některé letové projevy, které jsem postřehl, ukazovaly, že barva žluté na těle byla výraznější a kontrastnější oproti černým křídlům. Z rozmnožovacího hlediska se tyto morfologické a funkční vlastnosti – velikost, zbarvení peří a zpěv – samici zamlouvaly více než u prvního samce. Dny lásky a milování pokračovaly i další dny. Samec lehce vlaštovčím letem přelétal mezi stromy a ve slunečních paprscích přímo zářil svým svatebním šatem. Na jednom místě nevydržel sedět ani tři minuty, znovu a znovu přelétával a později se už
– 24 – Mláďata v hnízdě na třešni skrýval za listy na stromech, kde se před mýma očima skrývala i samice. Jednoho pravého poledne za krásného slunečního svitu přišel ten správný čas, kdy byla samice připravená na páření. Samec si toho u samice hned všiml a svou vzrušující aktivitou ještě více stimuloval samici svéráznými letovými výpady kolem koruny stromu, na kterém družka seděla. Vzlétal z větve, jako by se utrhl z řetězu, obletoval třešeň a prudce dorážel na samici, těsně u ní znovu stočil let do oblouku a znovu se vyšvihl nad strom, ale dva metry nad ním se krátkým obloukem otočil a přisedl k samici. Roztoužená samice přiskočila k němu, třásla křídly, roztahovala podocasní krycí peří, přes které už prosvítalo nateklé pohlavní ústrojí kloaky. Poté samec přisedl na její záda a v té chvíli se kloaky obou partnerů na několik sekund vychlípily a samečkovy spermie přešly do samiččina vejcovodu. Kopulace obou partnerů probíhala několikrát a samice zároveň v těch dnech vystavěla ve vidlici třešně košíkovité hnízdo. Hnízdo stavěla jen samice, i když ji samec radostným a romantickým zpěvem povzbuzoval, sám na hnízdo nepřinesl ani smítko. Samice dosedala na zem do křoví, kde vytahovala ze staré ŽIVÁ PŘÍRODA
– 25 – Na krmení mláďat se podílí jak samička… trávy – stařiny – stébla, často až půl metru dlouhá, a letěla s nimi na třešeň. Konec stébla omotala kolem vidlice a nechala viset, letěla pro další, která pak omotávala na vedlejší vidlici, a vznikala tak pěkná rovnostranná kolébka. Hotová kolébka byla asi osm centimetrů hluboká, a tak se i při velkém výkyvu větvičky ve větru vejce nevykutálí. Vzpomínám si na jedno hnízdo žluv, které měly u nás na ořešáku, úplně na konci visící větve. Samička už seděla na vejcích, když se zedl silný vítr. Viděl jsem ze dvora, jak sedící samice „létá“ i s větví do stran. Až najednou vítr zafoukal zespodu, převrátil větev nahoru, hnízdo se otočilo a samice z hnízda prudce vyletěla. Vejce se nevysypala, ale samice se
– 26 – …tak sameček do hnízda už nevrátila. Když jsem později zjišťoval, co se stalo, našel jsem na jednom vajíčku narušenou skořápku. Ale nyní na třešni se mladé žluvy vylíhly. Právě v době, kdy začaly třešně zrát. Když je rodiče krmili, mláďata otvírala zobáky
– 27 – Šestnáctidenní mládě vyletuje z hnízda a vnitřek hrdla měla červený jako ty třešně. Když jsem je fotografoval, majitel třešně mi nedůvěřoval, pozoroval mě, ale když zjistil, že jsem nešel na úrodu, ale fotografovat žluvy, byl velmi potěšený. Horší to ale bylo, když jsem zůstal pod třešní sám. Kluci, kteří si chtěli třešně utrhnout, se mě báli. Mysleli si, že jsem hlídač v zelené uniformě ☺. ŽLUVA HAJNÍ (Oriolus oriolus) Středně velký druh zpěvného ptáka z čeledi žluvovitých (Oriolidae). Délka těla 24–25 cm, hmotnost 42–102 g. Zbarvení: samec je zářivě žlutý, s kontrastující černou uzdičkou, křídly a ocasem, uprostřed složeného křídla má žlutou skvrnu, na ocase dva žluté pruhy; samice má zbarvení nenápadné, svrchu olivově zelené a zespodu špinavě bílé s podélnými jemnými proužky, uzdičku má šedavou. V ČR a SR hnízdí pravidelně, odhad celkového počtu je 8 000–16 000 párů. Tažný druh, zimuje především ve východní a jihovýchodní Africe; k nám přilétá na přelomu dubna a května, odlétá začátkem září. Hnízdí 1× ročně od května do července, samice klade 3–5 bílých jemně černě skvrnitých vajec, mláďata se líhnou za 14–17 dnů, sedí na nich pouze samice, kterou samec krmí. Mláďata krmí oba rodiče, hnízdo mláďata opouštějí po 14–15 dnech, pohlavní dospělosti dosahují v 1. roce života. Živí se různými bezobratlými živočichy a dužnatými plody. ŽIVÁ PŘÍRODA
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=