– 46 – Drahokamy z českých pegmatitů NEŽIVÁ PŘÍRODA Území České republiky je tvořeno širokou škálou sedimentárních, metamorfovaných a magmatických hornin. Metamorfované a magmatické horniny souhrnně nazýváme jako krystalinikum. V něm si můžeme všimnout žilných, čočkovitých, ale i nepravidelně rozvětvených, převážně světlých hornin, jejichž rozměry mohou kolísat od několika centimetrů krychlových u malých žilek až po tělesa mocná kolem 100 metrů u větších žil. Tyto světlé magmatické horniny označujeme jako pegmatity. Geologové stále neznají do detailu všechny procesy, které vedou ke vzniku těchto hornin. Nicméně na základě zjištění, že naprostá většina pegmatitů se svým celkovým chemickým složením blíží granitu, se jako nejpravděpodobnější vysvětlení vzniku pegmatitů jeví magmatická diferenciace granitoidních intruzí. Proto jsou tyto žilné horniny zpravidla označovány jako granitické pegmatity. V nemalé míře se na konečném formování pegmatitu mohou podílet i metamorfní reakce. Pegmatitové zbytkové magma, jako produkt magmatické diferenciace granitického tělesa, krystalizuje přibližně v teplotním rozmezí 650– 450 °C. Mnohdy takové reliktní magma pronikne po puklinách a zlomech na vzdálenost i několika kilometrů od svého mateřského granitického zdroje a utuhne v okolních metamorfovaných horninách krystalinika. Dutinový rubelit na živci z lithného pegmatitu u Pikárce, rozměry vzorku 8,8 × 4,4 cm, sbírka galerie PATRIOT v Tišnově. Foto A. Russ Text: Lukáš Zahradníček Pegmatity můžeme rozdělit do několika typů podle mineralogického složení nebo podle vztahu k mateřským granitickým horninám a dalších kritérií. Nejjednodušeji lze rozdělit pegmatity na primitivní (turmalínové, andalusitové, fosfátové), berylové, lithné a kontaminované. Od
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=