– 59 – Pásmo Jestřebích hor je tvořeno usazeninami karbonského stáří (pohled od Rtyně v Podkrkonoší) výchozů, tvořených různě odolnými vrstvami tzv. žaltmanských arkóz a slepenců. Ty dostaly pojmenování podle nejvyššího místa této „mini-hornatiny“, vrchu Žaltmanu (739 m) s volně přístupnou rozhlednou, vyčnívající z vrcholové skalky. Název nedalekého převislého útvaru Lotrandova jeskyně byl zase inspirován známou Loupežnickou pohádkou Karla Čapka, rodáka z nedalekých Malých Svatoňovic. Z obce Odolov na hřbetu Jestřebích hor směřuje turistická trasa také k seskupení Kryštofových kamenů, významnému především výskytem zkamenělých (prokřemenělých) karbonských dřevin, tzv. araukaritů. Ty byly v minulosti na mnoha místech vybírány ze zeminy nebo nešetrně vylamovány ze skalních stěn a dnes je proto můžeme vidět spíše už jen v okolních podkrkonošských městech a obcích, a to na různých pomníčcích, ozdobných skalkách, v zídkách apod. Jejich pěkné ukázky zaujmou např. na pomníku padlých v Odolově nebo v Malých Svatoňovicích pod sousoším bratří Čapků a na „araukaritovém“ oltáři v kapli Panny Marie Lurdské nad studánkou vedle kostela aj. Méně známé, ale v mnohém zajímavé povrchové tvary vystupují v Jestřebích horách i na jiných místech. Např. údolní zářez Chvalečského potoka odkrývá nejen pitoreskní Žabí skálu v blízkosti silnice a železniční tratě mezi Chvalčí a Petříkovicemi, ale odděluje i méně navštěvovanou část s Janským vrchem (697 m). Tam nejen pěkným výhledem, ale i bizarním tvarem zaujme skalisko Krausovy vyhlídky a při vrcholku můžeme nahlédnout i do malé jeskyně Medvědí doupě. Podobné skalní výchozy karbonských arkóz a slepenců skrývají husté porosty také v okolí Žacléře (např. v údolí Sněžného potoka pod Prkenným Dolem) nebo naopak zvýrazňují příkré hřbety, vystupující už za polskou státní hranicí poblíž přehradní nádrže Bukowka. NEŽIVÁ PŘÍRODA
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=