– 40 –
a nebojácné, ale vzápětí na rybí dro-
botinu zapomínáme. Mezi větvemi,
zahlédneme hlavu mohutného bílé-
ho sumce, krále zdejší vody. Zvedám
fotoaparát, blesky několikrát proza-
řují okolí. Po chvíli majestátní ryba
mávne ocasem a na rozloučenou nás
pokropí drobným deštěm kalu, usa-
zeného ve větvích. Pro tuto chvíli je
konec s fotografováním.
Otáčíme se k vedlejšímu keři, v let-
ních měsících tu má své stanoviště
velká štika. I dnes máme štěstí, civí
na nás svým upřeným pohledem. Ně-
kolik snímků na památku a buddy
už navíjí lano na bubínek. Klesáme
ale ještě na několik minut do zšeře-
lého přítmí pod námi. Oči si rychle
zvykají, navíc podpořené úzkým ku-
želem vodotěsné svítilny. Obhlížíme
chvilku zbytky někdejšího těžebního
zařízení, nainstalovaného na dno ma-
jitelem lomu do stavu před zatope-
ním – do jakéhosi kamenického skan-
zenu.
Ale zásoba vzduchu v láhvích
se zmenšuje, a tak společně míříme
nahoru k ledové hladině a ke slunci.
Cestu nám ještě zkříží ze zimní le-
targie vyrušený jeseter. Pak už roze-
znáváme známé postavy podupáva-
jící na druhé straně ledového světa.
Dýchají mrazivý vzduch a na roz-
díl od nás, izolovaných v teple kom-
fortních obleků, podupávají chladem
na zamrzlé hladině. Ta slabá hodina,
která nám připadá jen jako krátká ex-
kurze do jiného světa, je pro náš do-
provod snad nekonečná. Na řadu při-
chází teplý grog a mrznoucí krůpěje
vody na chromovaných regulátorech
našich přístrojů…
Pohled na svět
skrz ledovou hladinu
Ž i vá p ř í r o d a
