– 48 –
Krajník pižmový
Text: Mladen Kaděra / Foto: Petr Mückstein
Objektivně vybrat ze všech našich brouků esteticky nejhodnotnější druh by nejspíš vůbec ne-
bylo možné. Kdyby však takový brouk měl zároveň splňovat požadavek největší užitečnosti,
byla by volba velmi snadná. Nemohl by jím totiž být žádný jiný než krajník pižmový, skvost
mezi „lesní domobranou“.
Z
e tří nyní u nás žijících druhů
rodu krajníků je nejnápadnější
a největší (18 až 30 mm) právě
krajník pižmový (
Calosoma
sycophan-
ta)
. Je blízce příbuzný známým střevlí-
kům rodu
Carabus,
avšak už na první
pohled se od nich liší výrazně zúženou
přední částí těla. Hlava i štít jsou oce-
lově temně modré, krovky zářivě zla-
tozelené s ostrými lesky v různých od-
stínech oranžové až po purpur, u švu
někdy až do modra. Štíhlé a dlou-
hé běhavé nohy, každá zakončená
párem srpovitých špičatých drápků,
mu umožňují hbitě a bezpečně lézt
po kmenech a větvích stromů. Dove-
de také velmi dobře létat, a to i na vět-
ší vzdálenosti. Údaje v odborné litera-
tuře, že jde o nelétavého brouka, jsou
mylné. Právě letová zdatnost se vel-
mi pravděpodobně významně podílí
na jeho obdivuhodné schopnosti rych-
le osídlit pro něj potravně zajímavá
místa. Je to neobyčejně čilý brouk, je-
hož v době výskytu snad ani nelze za-
stihnout v nečinnosti.
Krajník pižmový se obvykle
zdržuje na kmenech a větvích
stromů, kde slídí po kořisti.
