podmínek schopen regenerovat ze semenné banky, likvidace akátu holosečí zároveň představuje značné riziko jeho dalšího šíření klíčícími semenáčky3. Navíc je jedovatý. Jeho pletiva obsahují toxiny4 způsobující živočichům (např. koním) otravy a shlukování červených krvinek. Loni jej ochranáři ve velkém likvidovali na ploše 350 ha milovické rezervace velkých kopytníků (Česká krajina, 2024) v rámci t.č. největšího podobného projektu u nás. Vzhledem ke kontroverznosti akátu se u nás nové lesní výstavby neprovádějí ani neplánují, naopak na mnohých místech (kupříkladu v pražských lesích) dochází k nahrazování akátů původními druhy (Kuneš, Baláš, Gallo, Šulitka & Suraweera, 2019) a v některých chráněných oblastech probíhá jeho systematická likvidace (Groner T. 2., cit 2025). K nejrozšířenějším INDD patří i dub červený. Od našich původních dubů5 jej odlišují nápadně špičaté laloky na podzim červenajících listů a téměř kulovité žaludy. Dodnes se využívá nejen k parkovým úpravám, ale i k obnově lesních a zalesňování zemědělských půd, a zejména pak k rekultivacím výrazně degradovaných stanovišť. Nově také k zakládání porostů odolnějších vůči probíhající změně 3 Jednu pražskou přestavbu akátových porostů holosečí doprovázel baby boom, při němž bylo evidováno 350 semenáčků akátu na m2 (Trylč 2007 in Kuneš, Baláš, Gallo, Šulitka & Suraweera, 2019). 4 Celá rostlina akátu kromě květů (zejména pak kůra a semena) obsahuje lektiny (robin, ricin a phasin) cílící na GIT a erytrocyty (Novotná, Svobodová & Jahn, 2021). 5 Původní duby mají laloky listů zaoblené a žaludy oválné. TRNOVNÍK AKÁT (ROBINIA PSEUDOACACIA), BL2, I, MV, 11, 1, 9, 12 Poznávací znaky: tlustá značně rozbrázděná borka; dvojice dlouhých úzkých trnů při bázi listů a na kmenech; květy pronikavě vonící po medu a vanilce. Charakteristika: opadavý keř či strom vysoký 10–15 m (při dostatku živin a vláhy až 30 m), s kmenem o průměru do 50 cm (výjimečně 80 cm), často křivým; s řídkou nepravidelnou korunou a silnými větvemi; s kůrou v mládí hnědavou až tmavě šedohnědou, později s tlustou rozpukanou hluboce brázditou borkou; s koláčovitým kořenovým systémem; s pupeny skrytými mezi párem jednoduchých špičatých trnů (přeměněných palistů); s listy střídavými, až 20 cm dlouhými, lichozpeřenými (sestávajícími z až 10 párů krátce stopkatých eliptických celokrajných lístků, svrchu matně zelených s modravým nádechem), s dvojicí trnů při bázi; s bílými květy uspořádanými v až 20 cm dlouhých převislých hroznech; plodí až 10 cm dlouhé hnědé lusky s až 16 semeny dozrávajícími na podzim a setrvávajícími přes zimu. Cesty zavlečení: pochází ze Severní Ameriky, do Evropy zavlečen počátkem 17. stol., k nám v r. 1710 jako okrasný druh; zprvu pěstován v zahradách a městské zeleni, později vysazován jako protierozní dřevina, kolem komunikací a na lesní půdě; z míst výsadby se snadno šíří; dnes invazní druh s masivním dopadem na naše ekosystémy. Rozšíření v ČR: výskyt po celém území, lesnicky se pěstuje na ploše téměř 14 000 ha1, zejména na jižní Moravě. https://portal.nature.cz/w/druh-107125?myND=trnovn%C3%ADk+ak%C3%A1t+-+Robinia+pseudoacacia#/ Ekologie: světlomilná a teplomilná dřevina citlivá k jarním mrazíkům; prospívá na půdách s různým chemismem, ale vyžaduje dostatečné provzdušnění, obstojí i na extrémních lokalitách; roste na okrajích lesů, podél vodních toků, železnic a cest, v alejích, kolem parků a zahrad, v okolí lidských sídel; kvete V–VI. Rizika: šíří se do přirozených společenstev světlých lesů, stepních trávníků a křovinatých strání, a to dokonce i v chráněných oblastech; vytváří souvislejší skupiny a ochuzuje či modifikuje druhové zastoupení bylinného a keřového patra, a to zejména nepřirozeným obohacováním půdy dusíkem, okyselováním svrchních vrstev půdy a zvýšeným vyplavováním půdních bází; navíc z půdy odčerpává i více živin, zejména fosforu, vápníku a draslíku; vykazuje intenzivní evapotranspiraci vedoucí k vysychání svrchních vrstev půdy; stíní sousedům; vylučováním alelopatických látek zpomaluje růst a vývoj některých rostlin (např. břízy (Betula spp.), buku (Fagus spp.), dubu letního a jilmu (Ulmus spp.))1 Zajímavosti: agresivně se šíří především kořenovými výmladky; produkuje velké množství semen s dlouhou životností a za příznivých podmínek regeneruje ze semenné banky; je jedovatý pro býložravce; ve spolupráci se symbiotickými bakteriemi obohacuje půdu o dusík; produkuje trvanlivé a výhřevné dřevo; rod byl pojmenován po francouzských zahradnících a botanicích Robinových. Vybrané zdroje: (Vojík, Haveldová, Chobot, Pergl, & Sádlo, 2024), (Stejskal, 2023), (Pyšek & et al, 2022), (Stejskal, 2021), (Kuneš, Baláš, Gallo, Šulitka, & Suraweera, 2019), (Buriánek, 2019), (Bellmann & Hensel, 2016), (Jurek, 2014), 1ISOP, BOTANY.cz
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=