– 12 – klimatu. Disponuje totiž výbavou, jež mu dovoluje prospívat v různých nepříznivých podmínkách. V prvé řadě má mohutný a mimořádně pevný kořenový systém (Timbal, Kremer, 1994; Réh, Réh, 1997 in Podrázský & Kupka, 2024), jímž je stabilně ukotven v půdě a odolává i silnému větru, což jej činí způsobilou protierozní a rekultivační dřevinou (Miltner et al., 2016 in Podrázský & Kupka, 2024). Jeho listy mají oproti původním dubům více průduchů, a tak pružněji a účinněji reaguje na nedostatek vody (Timbal, Dreyer 1994 in Podrázský & Kupka, 2024) a již od stadia semenáčků se dobře vyrovnává s obdobími sucha. Je tedy odolnější i vůči probíhající změně klimatu, a tak při narůstajících problémech s domácími listnáči může v budoucnu sehrát významnější roli nežli doposud. Nicméně v jeho přítomnosti je třeba počítat s mírným zhoršením kvality půdy6 (Podrázský & Kupka, 2024). Vzhledem k odolnosti vůči znečištění (Miltner et al., 2016 in Podrázský & Kupka, 2024) jej lze nadále vysazovat do městské zeleně. Hojný a invazní bývá především na půdách živinami chudších (Henin, Vandekerkhove 2016 in Podrázský & Kupka, 2024). Proniká do přirozených společenstev zejména acidofilních borových a habrových doubrav, kde postupně obsazuje hlavně stanoviště dubu zimního (Buriánek, 2019). Vybrané kvarteto nejrozšířenějších INDD ještě ve zkratce doplňme všem dobře známým pámelníkem bílým, který se zakládáním 6 D. červený v porovnání s domácími klimaxovými dřevinami (dubů a buků) způsobuje mírnou acidifikaci, pokles půdní reakce, zhoršení charakteristik půdního sorpčního komplexu a snížení obsahu živin (Podrázský & Kupka, 2024). ŽIVÁ PŘÍRODA DUB ČERVENÝ (QUERCUS RUBRA), BL2, I, MR, 1, 9, 11 Poznávací znaky: nápadně špičaté laloky listů, listy na podzim červenají; borka hladká, mělce popraskaná; žaludy téměř kulovité. Charakteristika: opadavý listnatý strom vysoký až 30 m; s přímým kmenem o průměru až 1m prostupujícím korunou až k vrcholu, s větvemi široce rozkladitými; s borkou zprvu hladkou, později mělce rozpraskanou; s mohutným srdčitým kořenovým systémem; s listy dlouhými přes 20 cm a širokými až 15 cm, čepelemi s až 6 hranatě špičatými laloky na každé straně; plodí vejcovité až kulovité žaludy rostoucí po jednom až dvou na krátkých silných stopkách, dozrávají napřesrok. Cesty zavlečení: pochází ze Severní Ameriky, k nám zavlečen koncem 18. stol., nejčastěji vysazován v parcích a na lesní půdě, ale i na zdevastovaných stanovištích; dnes místy invazní druh s významným dopadem na naše ekosystémy. Rozšíření v ČR: po celém území, především v nižších a středních polohách, lesnicky se pěstuje na více než 6 000 ha1. https://portal.nature.cz/w/druh-39093#/ Ekologie: nejlépe prospívá na hlubších mírně kyselých půdách chudých na vápník2, ale snáší i kyselé písčité a také těžké oglejené půdy; nesnáší půdy bohaté na vápník a s vysokou hladinu podzemní vody; dobře se vyrovnává s periodami sucha už od stadia semenáčků, je odolný vůči znečištění a silným mrazům (snese až -40 °C)3, netrpí ani pozdními jarními mrazíky (raší a kvete až v květnu); dokáže růst i v polostínu. Rizika4: proniká do přirozených společenstev zejména acidofilních borových a habrových doubrav, kde postupně obsazuje hlavně stanoviště dubu zimního; hustou korunou sousedům stíní; navíc jeho spadané listí se rozkládá pomalu a brání v růstu přízemním bylinám. Zajímavosti: hojný a invazní bývá především na živinami chudších půdách5; na rozdíl od domácích dubů roste mnohem rychleji a navíc téměř každoročně plodí4; šíří se hlavně semeny6; v jeho porostu roste jen málo hub7. Vybrané zdroje: (Vojík, Haveldová, Chobot, Pergl, & Sádlo, 2024), (Pyšek et al., 2022), (Stejskal, 2021), 1(Beran 2018 in (Podrázský & Kupka, 2024), 2(Dressel, Jager 2002 in (Podrázský & Kupka, 2024), 3(Brus 2011 in (Podrázský & Kupka, 2024), 4(Buriánek V, 2019), 5(Henin, Vandekerkhove 2016 in (Podrázský & Kupka, 2024), 6(Pejchal, Sádlo, & Štefl, 2021), 7(Bellmann & Hensel, 2016), ISOP, BOTANY.cz
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=