– 31 – Muzeum českého granátu v Třebenicích. Třebenické muzeum vzniklo v roce 1872 z iniciativy českého lékaře a vlastence Václava Paříka, avšak zpočátku byly sbírky zaměřeny hlavně na historii regionu. V roce 1958 byla většina exponátů přemístěna do muzea v Litoměřicích. Třebeničtí se však nechtěli svého muzea vzdát. Upravili pro jeho potřeby objekt někdejšího německého luteránského kostela a v roce 1959 zde otevřeli nové Muzeum českého granátu (a). Značná část jeho exponátů je věnována výskytu, těžbě a zpracování tohoto drahého kamene. České granáty (pyropy), podobně jako ostatní granáty, vznikaly za obrovských tlaků a teplot hluboko ve svrchním plášti Země, v prostředí bohatém na železo, mangan, chrom, nikl a některé vzácné prvky. Předpokládá se, že ke vzniku matečné horniny, kterou jsou v jejich případě pyroxenické peridotity, došlo již velice dávno, pravděpodobně v archaiku, tedy asi před 2–3 miliardami let. Během nesmírně dlouhého geologického vývoje vystupovaly tyto horniny podél zlomů v zemské kůře – u nás podél zlomu litoměřického, který představuje velice starou a hlubokou poruchu – vzhůru k zemskému povrchu. Odtud se pak dostaly při třetihorní sopečné činnosti jako sopečné uzavřeniny do komínových brekcií např. Velkého a Malého vrchu u Třtěna či Granátovém vrchu u Měrunic, odkud pochází i vzorek matečné horniny vystavený v muzeu (b). Pyropy se pro své nevelké rozměry dosti dlouho netěšily nijaké zvláštní oblibě. Byly sice náhodně sbírány v náplavech (prvními známými šperky, na nichž byly granáty použity, jsou dvě bronzové rozety z 11. století, nalezené v roce 1900 shodou okolností právě v Třebenicích), ale dlouho byly užívány spíše ve špercích a ozdobných předmětech lidových. Rozkvět zájmu o pyropy lze zaznamenat až za vlády Rudolfa II., kdy také vzniklo jejich komerční označení „český granát“, které se udrželo až do dnešních dnů. Zájem císaře lze přičíst jistě nejen jeho obecnému zájmu o drahé kameny a jejich zpracování, ale i skutečnosti, že český granát byl považován za kámen zahánějící melancholii a trudnomyslnost. Zlaté období šperků z českého granátu nastalo během 19. století. Nemálo k tomu přispěla jejich obliba u hostů západočeských lázní, ale zejména nová technika zasazování do šperků pomocí drobných nýtků – štiftlí – což umožňovalo vytvářet z nich větší plochy připomínající dláždění (proto bývá tato technika nazývána „pavé“). Nejvíce pozornosti přitahují historické granátové šperky, zejména souprava baronky Ulriky von Levetzow, která obsahuje 469 pyropů. V Třebenicích je však vystavována kopie (na obrázku (c) je náušnice ze soupravy), originál je uložen v muzeu v Mostě. Při prohlídce exponátů se nezapomeňte zastavit u největšího českého granátu, který lze v současnosti v České republice obdivovat. Má hmotnost 13,21 karátu (2,642 g) a je vybroušen do tvaru šestiřadé routy o průměru 12,3 mm a výšce 8,6 mm. (pozn. redakce: více o českém granátu viz Naše příroda 1/2025) ŽIVÁ PŘÍRODA a b c
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=