Naše příroda, ročník 2016, číslo 2
Již od poloviny devadesátých let minulého století Český svaz ochránců přírody aktivně zachraňuje mnoho desítek, či spíše stovek starých odrůd ovocných stromů. Toto bohatství se nashromáždilo hlavně během posledních 400 let, kdy se ovocné stromy staly naprosto samozřejmou součástí krajiny Čech, Moravy a Slezska.
Text a foto: Martin Lípa
Staré odrůdy vznikaly po staletí vlastně náhodou. Ze semen hrušní, jabloní a dalších ovocných druhů vyrostly stromy s ovocem většinou nepříliš chutným. Pouze čas od času to bylo něco lepšího. Dokud lidé nedokázali množit stromy pomocí roubování, byli odkázáni na semenáče. Jakmile semenáč dožil, bylo dobré ovoce ztraceno. V průběhu vrcholného středověku i na našem území lidé zjistili, že vhodně přiložené větévky k sobě přirůstají a nový strom uchovává vlastnosti matečného. To byl start nové éry v pěstování ovoce. Semenáče se nechaly přinést první ovoce, a to co lidem chutnalo, bylo množeno. Velkou úlohu v tom hrály kláštery jako centra všeobecného technologického pokroku. Zde byly zakládány štěpnice – sbírky odrůd – odkud byly šířeny rouby po okolí klášterů. Čilá výměna probíhala napříč Evropou zvláště za renesance.
Tato letní odrůda s pracovním
názvem Sírová je příkladem
odrůdy o které toho moc
nevíme. Zatím jen to, že rostla
v severozápadních Čechách
a je to dobrá letní hruška