Naše příroda, ročník 2018, číslo 2

Prostřednictvím tří příběhů vám představíme jednoho zvláštního motýlího tuláka, druhý bude motýlí trpělivec čekající na příležitost a třetí opět tulák mající toulání v popisu práce, za předpokladu, že je teplé počasí.



Text a foto: Alois Pavlíčko


V příběhu prvním je hlavním hrdinou babočka. Od podzimu přezimovala ve vegetaci mezi kameny a dřevními zbytky nebo v dutinách, aby s prvními jarními paprsky putovala krajinou a posléze založila další generaci. Je to takový náš fantom, kterého se nedaří opakovaně potvrzovat na stejném místě a některé roky není z našeho území vůbec zaznamenán. Ne, že bychom do přírody málo chodili a nesledovali své okolí, prostě nemáme „štěstí“, že k nám přiletí. Jde o velkého denního motýla s rozpětím křídel do 60 mm a jmenuje se babočka vrbová (Nymphalis xanthomelas, Denis & Schiffermüller, 1775).

Vlastní areál druhu je eurosibiřský a je tzv. disjunktním areálem. To znamená, že západní část areálu se rozkládá v Evropě (z Německa přes východní část střední Evropy, Balkán, Pobaltí, jižní Finsko, evropské Rusko až po střední Sibiř a Kazachstán) a východní část potom zaujímá rozšíření na Dálném východě až po Japonsko. V posledních letech přibývají hlášení o jejím pozorování na celém západním areálu výskytu. Po roce 2010 se šíří i v jižním Finsku a jihovýchodním Švédsku, velká invaze byla v Dánsku (2014), zalétlé babočky se objevily v Německu a poprvé i v Holandsku, Belgii, Norsku a Velké Británii. Vzhledem k tomu, že preferuje lužní lesy podél vodních toků, najdeme její housenky na vrbách (Salix spp.) a jilmech (Ulmus spp.). Babočka vrbová žije v jedné generaci, a to zpravidla od července do května dalšího roku s již zmíněnou hibernací imaga. Jde o osaměle žijící druh, který je příležitostným migrantem a je také schopný dálkových výsadků. Někdy je také obtížné jeho rozlišení s podobnou, ale mnohem hojnější babočkou jilmovou (Nymphalis polychloros).

V minulosti byla babočka rozšířeným druhem, a to především na Moravě. Nálezy z Čech byly ojedinělé a většinou jsou velice staré. Například ve středním Polabí a v jižních Čechách byli nalezeni ještě v 60. letech 20. Století dva zalétlí jedinci a poslední doklady z jižní a střední Moravy donedávna pocházely z 50. let 20. století. Motýl byl proto donedávna u nás považován za vyhynulý druh.

Situace se však od jara roku 2007 začala měnit. V tomto roce byl fotograficky doložen jeden jedinec u Rusavy na východní Moravě v Hostýnských vrších a druhý doložený výskyt pocházel z Buchlovic v Chřibech. Zatím poslední nálezy pocházejí z roku 2014 (Blansko, Hluk) a v roce 2015 byla nalezena u Ochozu u Brna, u Sloupu a Libavé. Nález je doplněn o pozorování ve Slezsku, a to z Petrovic u Karviné. Obdobně byla 3 pozorování z Moravy v roce 2016 (Kobeřice, Štramberk a Horní Bečva). Poslední moravské údaje pocházejí z roku 2017, a to z Břeclavska.


Babočka jilmová (Nymphalis polychloros) je příbuzným druhem své vzácnější sestřenice babočky vrbové (Nymphalis xanthomelas).





« Návrat zpět »