– 14 – podzemních kořenujících výhonů a rozsáhlých kolonií šíří zejména ze zanedbaných výsadeb do společenstev mezofilních křovin (Buriánek, 2019). A konečně i o poznání méně známým topolem kanadským (křížencem severoamerického t. bavlníkového a evropského t. černého), jenž z míst výsadby (např. ochranných lesních pásem a břehových porostů) proniká zejména do společenstev vrbových křovin a lužních lesů. V důsledku hybridizace a genetické eroze postupně vytlačuje náš původní topol černý, s nímž také bývá zaměňován (Buriánek, 2019). Na pohon klimatické změny A poslední vybranou INDD, jež si dnes podrobně představíme, je pajasan žláznatý. Běžně je k vidění v našich nížinách, především jako součást zeleně metropolí i jejich okolí a ozdoba zámeckých parků, ale zarůstá i lesní půdu (Groner, cit. 2025). ŽIVÁ PŘÍRODA PÁMELNÍK BÍLÝ (SYMPHORICARPOS ALBUS), BL2, I, MR, 1 Poznávací znaky: bílé až narůžovělé drobné zvonkovité květy v hustých hroznech; plody bílé praskající bobule. Charakteristika: opadavý keř vysoký až 2,5 m; bohatě větvený, mladé větve hnědé, starší s šedou borkou; s listy vstřícnými, krátce řapíkatými, čepelemi vejčitými až okrouhlými, do 8 cm dlouhými a do 4 cm širokými, celokrajnými svrchu tmavozelenými, zespodu namodrale zelenými; s drobnými bílými až narůžovělými zvonkovitými květy zhruba 0,5 cm dlouhými vyrůstajícími v hustých hroznech či ve svazečcích; plodí bílé až narůžovělé dužnaté bobule o průměru až 1,5 cm setrvávající přes zimu. Cesty zavlečení: původem ze Severní Ameriky, pěstován jako okrasný keř; zplaňuje; dnes invazní druh s významným dopadem na naše ekosystémy. Rozšíření v ČR: především v nižších a středních polohách. https://portal.nature.cz/w/druh-39968#/ Ekologie: je vysazován především v městské zeleni (např. v parcích, sadech, na sídlištích) a podél komunikací; kvete VI–VII. Rizika: z míst pěstování, obzvlášť pak ze zanedbaných výsadeb, se šíří do okolí a proniká do volné krajiny, zejména do společenstev mezofilních křovin. Zajímavosti: rychle rostoucí dřevina šířící se zejména vegetativně zakládáním podzemních kořenujících výhonů a vytvářením rozsáhlých kolonií; plody jsou potravou ptáků, kteří tak napomáhají i jeho šíření; bílé zbarvení plodů je jen fyzikální (vzniká kompletním odrazem světla), při zmáčknutí či pádu na zem hlasitě praskají (proto lidové označení praskací kuličky); je jedovatý; dříve byly plody a kořeny využívány k posílení imunity nebo k léčení močových cest. Vybrané zdroje: (Vojík, Haveldová, Chobot, Pergl & Sádlo, 2024), (Pyšek & et al, 2022), (Buriánek V, 2019), (Bellmann & Hensel, 2016), ISOP, BOTANY.cz. Topol kanadský má dlouhé, z boku zploštělé a typicky načervenalé řapíky, přesto jeho určování zůstává pro laika tvrdým oříškem. Šiří se zejména do vrbových křovin a lužních lesů, kde vytlačuje původní t. černý. Foto Alena Říhová
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=