– 15 – 7 Polykormon je speciální růstová forma, kdy jedné rostlině patří hned několik navzájem propojených nadzemních částí. Pámelník bílý nejspíš znáš jako úhledně sestřižený živý plot, ale ze zanedbaných výsadeb se šíří především do mezofilních křovin. Typické bílé bobule vytrvávají na keřích i přes zimu (viz fotografii vlevo nahoře) a v nouzi se jimi přiživují ptáci, kteří je spolu s trusem rozšiřují. Foto Alena Říhová, foto vlevo nahoře David Říha Narůžovělé květy pámelníku jsou oblíbenou potravou opylovačů. Foto David Říha ŽIVÁ PŘÍRODA Prvotní invazní ložiska tvoří hlavně ve městech díky efektu tepelných ostrovů, a to v okolí lidských sídel a na ruderálních stanovištích. Objevuje se v uličkách, na nádvořích, na nádražích i podél železnic a silnic, ale i v průmyslových objektech atp. Odtud se dál šíří krajinou do společenstev otevřených travin, křovin, suťových lesů, teplomilných kyselých doubrav, a proniká dokonce i do velmi hodnotných jihomoravských biotopů (Buriánek V., 2019). Úspěch jeho invaze stojí především na abnormální schopnosti regenerace zmlazováním, kdy odumřelé či pokácené stromy obratem nahrazují rychle rostoucí výmladky, které již v prvním roce povyrostou až o 2 m (Groner T. 1, cit. 2025). Rozsáhlými polykormony7 pak stanoviště nahusto protkává a vytlačuje ostatní druhy (Stejskal R., 2021). Šíření pajasanu ale napomáhá i nadprodukce semen. Jediný strom urodí až na milion nažek (Groner, Šíma & Pergl, 2021). A navíc zejména v mládí vylučuje toxiny (hlavně alanthon) inhibující klíčení a růst konkurenčních druhů dřevin, čímž nad nimi vítězí v boji o světlo (Groner T. 1, cit. 2025). Nicméně většina stromů u nás má původ ve zplanění a následné snaze
RkJQdWJsaXNoZXIy NDA4Mjc=