Naše příroda, ročník 2018, číslo 5

Z oblohy se k zemi snáší tisíce parašutistů. Ale vůbec nehýří veselými barvami – jeden parašutista je jako druhý. Ne, není letecký den. To se jen známá pampelišková semínka s ochmýřeným padáčkem vydávají na svou životní pouť. Kam cestují? A proč? A jaké to cestování vlastně je?



Text: Monika Tošenovská, Monika Vraštilová / Foto: Monika Tošenovská


Také vás na podzim udivuje, jaký je najednou všude kolem v přírodě nepořádek? Nemyslíme ten od lidí, ten je tam bohužel na mnohých místech celoročně. Máme na mysli ten přírodní. Nejen, že je všude v blátě a kalužích opadané a rozfoukané listí, navíc ve vzduchu poletují chuchvalce semínek, naše oblečení je po procházce plné bodláků a travních obilek s osinami, pod nohama křupou šišky, kaštany a žaludy, hladiny vod jsou pokryté chmýřím a olšovými „šiškami“, oknem i do bytů vlétají tisíce droboučkých březových a dalších semínek…

Copak se ta příroda zbláznila? Kdepak! To se jen rostliny snaží ještě před zimou do světa poslat co nejvíce svých potomků. Semena různé rostliny vypouštějí celoročně, ale právě na podzim je jich nejvíc. Však mnohá z nich jsou právě zimní pokladnicí, v níž se skrývá nový život pro další vegetační sezónu. A tak si jich teď nejlépe všimneme. Však kdo by si už od dětství nepamatoval tu veselou podzimní zábavu při sbírání kaštanů, tvoření kaštano‑žaludových zvířátek, navlékání jeřabinových náhrdelníků, nalepování javorových „nosů“, koulování se ježatými lopuchy, šiškových bitvách… A podzim je také časem sklizně v sadech a zahradách, takže se na nás ty různé pecky, pecičky a jadérka hrnou ze všech stran při mlsání sladkých plodů i jejich zavařování do marmelád, kompotů a podobně.


Semena přenášená v srsti živočicha





« Návrat zpět »