proudů (laharů), autoklastické brek-
cie nebo speciálně vyvětrávající če-
dičové horniny vytvořené lávovými
fontánami při havajských typech
erupcí. Spíše než stratovulkánu od-
povídají tedy Doupovské hory vul-
kanickému komplexu vytvořenému
skupinou štítových sopek. Zavržený
model stratovulkánu, který se mi-
mochodem stále objevuje zejména
v geograficky zaměřených publika-
cích, lze považovat za jeden z největ-
ších současných objevů (či omylů?)
české geologie.
Čedičové proudy na Úhošti
Za klíčovou lokalitu k rozluště-
ní geologické historie doupovského
komplexu lze považovat horu Úhošť,
která se zdvihá západně od Kadaně
na severovýchodním okraji horstva
a byla až do roku 1989 součástí ne-
přístupného vojenského prostoru. Pů-
vodně jednolitý hřbet postupem času
oddělila a vymodelovala vodní eroze
do podoby stolové hory s příkrými,
na západě skalnatými srázy, převy-
šujícími okolí až o 150 m. Horninovou
hmotu hory tvoří série minimálně
9 lávových proudů čedičového slože-
ní o mocnosti 1–2 m. Jejich profily vy-
stupují v okrajových srázech stolové
hory a díky nerovnoměrné odolnosti
vůči zvětrávání podmiňují zřetelnou
stupňovitost svahů.
Z hlediska biologického předsta-
vuje Úhošť významný stepní a leso-
stepní ostrůvek s bohatým výskytem
rostlin, plazů a ptáků. Chráněné úze-
mí je součástí vyhlášené Ptačí oblas-
ti Doupovské hory, navržené mezi ev-
ropsky významné lokality. Hnízdí tu
mimo jiné například výr velký, včelo-
jed lesní, lelek lesní, lejsek malý nebo
pěnice vlašská. Absence pastvy však
Lávový proud na Mravenčáku
Skalní srázy na západním okraji Úhoště
