– 51 –
desítek centimetrů hluboko do lesní
půdy, kde v komůrkách, které si tam
utvoří, setrvávají až do příštího jara.
Páří se brzy po přezimování. Larvy
dospívají, v zemi se zakuklí a brouci
se líhnou ještě téhož roku. Je to ale již
v době nedostatku potravy, proto vět-
šina z nich přečká v půdě celou zimu.
V
místech, kde se již krajník piž-
mový alespoň jednou objevil
hojněji, se s největší pravdě-
podobností jeho populace neustále
udržují. Po odeznění invaze škůd-
ce zřejmě však jen v tak nízkém po-
čtu jedinců, že často i tam, kde se vy-
skytuje, nebývá pravidelně zjišťován.
Nejlepší příležitostí k jeho pozoro-
vání proto bývá až zpráva, že se ně-
kde přemnožil nějaký škodlivý lesní
motýl. Tam lze potom skoro najisto
krajníka zastihnout, často hromad-
ně. Tak tomu bylo u nás např. při vel-
mi rozsáhlé gradaci bekyně velkohla-
vé
(Lymantria dispar)
v první polovině
90. let, kdy napadla kolem 12000 ha
lesních porostů. Dnes však by jistě stá-
lo určité úsilí, než by byl v místech bý-
valých gradací této bekyně krajník ně-
jakým nálezem potvrzen.
Kdysi jsem se v jedné mladé du-
bině poblíž jihoslovenského Štúrova
každý rok setkával s několika jedin-
ci krajníka pižmového, třebaže tam
po žádné motýlí kalamitě nebyla ani
stopa. K udržování jeho alespoň slab-
ších populací, jak je koneckonců zce-
la obvyklé nejen u tohoto brouka,
přirozeně stačí i běžná, nepříliš bo-
hatá potravní nabídka. A opět se sil-
něji rozmnoží až zároveň s gradací
škůdce.
