– 23 –
jakou má „plodnička“ stavbu, lze roz-
lišit sporangia (stopkatá, rozlišená na
stopku a kapilicium se sporami uza-
vřené peridií), aethalia (kulovitá až
polštářovitá, kompaktní – na rozdíl
od pseudoaethalií, u nichž lze rozli-
šit jednotlivá sporangia, která jsou
oddělena stěnami) a plasmodiokar-
py (žílovitě větvené).
Hlenky jsou v poslední době ob-
jektemmnoha pokusů. Vědci při nich
s údivem zjistili, že se tyto jednobu-
něčné organismy dovedou nejen shlu-
kovat a v podobě plasmodia vytvořit
vlastně jakýsi přechod k organis-
mům mnohobuněčným, ale dovedou
také v uměle vytvořeném bludišti na-
lézt nejkratší cestu za potravou. K té
se pak dovedou přesunovat poměr-
ně vysokou rychlostí – až 1 cm/hod.
A nejen to – ačkoli nemají mozek ani
nervovou soustavu, jsou schopny se
učit a vytvářet si podmíněné refle-
xy. Pokusné hlenky vápenatky mno-
hohlavé
(Physarum polycephalum)
vystavili japonští vědci v pravidel-
ných intervalech proudu suchého
vzduchu, ve kterém se jejich pohyb
výrazně zpomalil. Po několika tako-
výchto zákrocích začaly hlenky zpo-
malovat svůj pohyb ještě před půso-
bením suchého vzduchu, protože ho
očekávaly. A co více, svůj pohyb zpo-
malily ve stejném časovém intervalu,
i když závan suchého vzduchu vůbec
nepřišel. Jestliže se působení suché-
ho vzduchu několikrát neopakovalo,
hlenky na něj začaly zapomínat – re-
flex vyhasínal. Stačilo však třeba jen
jednou závan zopakovat a hlenky si
„vzpomněly“ a začaly opět v pravidel-
ných přestávkách zpomalovat, a to do-
konce i v případě, že předcházela až
šestihodinová pauza.
Lze tedy říci, že onen sliz, který
většinou na svých procházkách pří-
rodou či houbařských výpravách ne-
všímavě míjíme, je docela „chytrý“
a zaslouží si trochu naší pozornosti.
Zvláště, když některé druhy vytvá-
řejí v rozmnožovací fázi překvapivě
krásné „plodničky“, které při pohledu
zblízka – většinou je zapotřebí i lupa –
udiví bohatstvím tvarů.
Zlepníček jahodovitý
(Tubifera ferruginosa) známý také pod jménem rourkovka rezavá náleží do třídy vlastních hlenek
(Myxomycetes), řádu koromilkotvarých (Liceales), čeledi mlékovitých (Tubiferaceae). Patří k našim nejhojnějším hlenkám.
Válcovitá sporangia nahloučená do útvarů – pseudoaethalií – trochu podobných jahodám se vyskytují nejčastěji po dešti,
od května do října, na tlejícím dřevě jehličnanů i listnáčů. Mohou mít průměr 10–100 mm, jednotlivá sporangia jsou vysoká
3–5 mm a 0,2–0,5 mm široká. Jejich barva je zpočátku světle růžová, později nabývá na sytosti a přechází v rezavou až
červenohnědou. Spory jsou kulaté, jemně síťované, červenohnědé, o průměru 6–8 μm.
Ž i vá p ř í r o d a
