– 27 –
nesnesou. Kos je všežravec. Svým tu-
pým zobákem se semeny neobratně
zápasí, takže jich mnoho rozhází ko-
lem sebe. Zato do jablka se s chutí za-
klovne a klidně ho i půlku zdolá.
Zvonek
je neustále zamrače-
ný. Jeho blížící se přísný výraz budí
dojem, že nás letí pokárat. Ačkoliv
má pověst nebojácného hašteřivce,
k ostatním ptákům se u nás chová
tolerantně a některých se i bojí. Zato
mezi sebou se zvonci dohadují oprav-
du často, zejména ve skupince. V bo-
jových postojích se proti sobě čepýří
a mohutně mávají křídly, jako by se
chystali vzlétnout. Nohy však zůstá-
vají chvíli jakoby přilepené k zemi.
Když konečně povolí, mela pokraču-
je ve vzduchu. Zvonek si vybírá hlav-
ně slunečnici a je mistrem v louská-
ní semen. Je-li od krmítka vyplašen,
po chvíli se opět vrací a dobrovolně
ho opouští až tehdy, má-li bříško zce-
la plné. K jaru si rád smlsne i na lojo-
vé kouli. Z plných plic pak melodicky
zpívá a vzrušeně třese ocáskem. To
volá samičku.
Brhlík
je naprosto originální.
Rozhodně se s ním nebudete nudit.
Přistane na fasádě domu a hbitě se
po ní spouští hlavou dolů. Tato do-
vednost nemá u žádného z našich
šplhavých ptáků obdoby. Připomí-
ná sice šplhavce, ale pozor – patří
do řádu pěvců. Když dorazí ke kr-
mítku, vystoupení pokračuje. Chvíli
visí na stříšce hlavou dolů a ven mu
vykukují jenom zadní partie. Takto
ale pózuje jenom krátce, než si zobá-
ček napěchuje slunečnicí, a pak tra-
dá pryč. Teprve poté se může spustit
další brhlík.
Babka
a
uhelníček
se v krmítku
zastaví jen krátce, takže někdy sot-
va postřehnete jejich černou čepičku.
Semena si, stejně jako brhlík, rychle
Dostat se semínku pod „kůži“ to je někdy věda
„Louskáčci“
Semenožraví pěvci, kteří mohutným a silným zobákem obratně
a hbitě louskají semena všeho druhu. Připomínají automatický
louskáček. Není divu, je to pro ně každodenní rutina. Semeno
jim v zobáku rotuje a posouvá se, přičemž ho opakovanými sil-
nými stisky postupně vylousknou tak, jako my louskáčkem lous-
káme ořechy. Zbylé slupky pak, na rozdíl od nás, odhazují kolem
sebe. Dokonalou technikou spořádají mnoho semen najednou,
takže po nich na krmítku zůstávají hromádky slupek. Patří k nim
např. zvonek zelený a dlask tlustozobý. Poměrně zručný je i vra-
bec domácí, vrabec polní a stehlík obecný.
„Vyťukávači“
Hmyzožraví ptáci (pěvci a šplhavci), kteří si na krmítku vybí-
rají hlavně olejnatá semena. Mohutný zobák „louskáček“ jim
sice chybí, nicméně k cíli se vždy nakonec dostanou. Zobáčky
hmyzožravých pěvců jsou sice drobné, přizpůsobené na jem-
nou práci, zato v nich mají překvapivou sílu. Umí je použít jako
dláto nebo kleště, což se jim hodí nejen při sběru hmyzu, ale
také ke konzumaci semen na krmítku. Přikrčeni v kleku si seme-
no šikovně přidržují nožičkami přitisknuté k podkladu, pak ho
zobáčkem otevřou a nakonec vydlabou tučný obsah. Většina
vyťukávačů otevírá semena tak, že do nich zobáčkem usilovně
buší jako dlátem, až ve slupce vznikne malý otvor. Sýkora mod-
řinka se navíc svým ostrým zobákem dokáže pod slupku seme-
ne doslova zarýt a jako kleštičkami ji kousek po kousku rozštípat.
Semena pak může oloupat stejně tak, jako my loupeme pome-
ranč. Větší olejnatá semena jsou do malých zobáčků hmyzožra-
vých pěvců přece jen velké sousto, proto je konzumují po čás-
tech a většinou si je ke zpracování odnášejí do ústraní, snad aby
měli na práci větší klid. Zručným vyťukávačem je např. sýkora
koňadra, ale k profesionálům patří pochopitelně šplhavci (např.
strakapoud velký). Jejich zobáky jsou velké a silné, zvyklé tesat
do dřeva, takže zdolat velká semena olejnin je pro ně snadné.
„Vysavači“
Ti se výběrem semen ani jejich opracováváním nezabývají. Hl-
tají téměř vše, co jim pod zobák přijde, a vcelku. Patří k nim hlav-
ně hrdlička zahradní.
a obratně nacpou do zobáčku a od-
nášejí je s sebou. Dělají si menší zá-
soby, např. do štěrbin a skulin v kůře
stromů, proto jsou jejich návštěvy jen
občasné. Drobounkého
mlynaříka
si
lehce spletete se sněhovou vločkou,
která se k vám něžně snese a za chví-
li padá dál.
Ž i vá p ř í r o d a
