– 14 –
pach pryskyřice vytékající z poško-
zeného místa, zejména smrku a bo-
rovice. Na podzim si medvěd obvyk-
le označí močí a hlubokými stopami
i vchod do brlohu, často nad vchodem
zlomí stromek.
V
ětšinu života prožijí medvě-
di samotářsky. Pachem si ale
navzájem předávají informace
o pohybu i potravě. Podle mého názo-
ru je u medvěda vyvinuté tzv. epime-
letické (sociální) chování, což vyplývá
z ochoty pomoci v nebezpečí druho-
vi, sestře, matce, synovi i dceři. domi-
nantní samec je na vrcholu medvědí
hierarchie. Ustoupí pouze v případě,
když rozhoduje o potravě v dané lo-
kalitě, kterou přenechá samici a mlá-
ďatům, a raději putuje na jiné místo.
Samec jinak nepatří do rodinné jed-
notky. Po období říje už pouze slídí po
lese a putuje velmi daleko od „svých
blízkých“. Za noc ujde třeba i dvacet
kilometrů.
H
ry medvědů jsou v přírodě
velmi časté, zejména v jejich
útlém věku. Zpočátku, hlav-
ně u tzv. pěstounů, jsem si nebyl jis-
tý, zda jde o hru, nebo bitku. Když se
dva medvědi potkají při potravě, po-
staví se proti sobě a začnou se kousat,
fackovat, postrkovat a přitom vydáva-
jí různé zvuky a používají vlastní ko-
munikaci. Často jsou to pouze krátké
projevy jako např. „U“, což asi zname-
ná bolest. Potom je to písmeno „i–í“,
což pravděpodobně znamená vysílení,
konec hry. Při dalším zvuku „mňau“
si medvěd sám přeje, aby na něj pro-
tivník zaútočil, provokuje ho.
další složkou her je použití formy
vizuální komunikace, zejména zrakové
signalizace. Začátek hry se například
projevuje souhlasným pokývnutím
Položený na lopatkách –
prohrál
Ž I Vá P ř í r o d a
